Studie: Proč jsou velkoměsta levičácká ?


V posledních letech sledujeme prohlubující se hodnotové a názorové rozdíly mezi velkými městy na jedné straně a menšími městy a venkovem na straně druhé. Po každých volbách, nebo referendech na západě se objevují statistiky a barevné mapky, kde je patrný kontrast mezi tím, jak volila bohatá velká města a chudší venkov.

Nejhlubší propast mezi velkoměsty a zbytkem země se otevírá v přístupu k otázkám, jako je imigrace, národní suverenita, menšiny, vztah k EU apod. Faktem je, že kosmopolitní a bohatá západní velkoměsta jsou většinou levičácky / liberálně orientovaná. Chudší regiony a venkov si zachovávají národní a konzervativní pozici.

Například :

- Francie, volby 2017 : vlastenecká Národní strana a její kandidátka Marine Le-Penová bodovala na venkově a v chudších regionech. Paříž a další velkoměsta volila liberály a levičáky. V Paříži získala Le-Penová jen 4,9%, zatímco v mnoha venkovských regionech dostala přes 40%, někde i přes 50% hlasů ( např. v imigranty terorizovaném Calais).

- v USA proběhla studie, která porovnala 67 amerických velkoměst ( nad 250 000 obyv.) z hlediska jejich politické orientace. A výsledek : Pouze 9 menších velkoměst je nakloněných konzervativně, a to jen mírně. Dalších 11 je neutrálních, středových. A 47 velkoměst ( tedy 70%) je nakloněno výrazně, až extrémně doleva a dlouhodobě zde vyhrává levičácká Demokratická strana a její kandidáti.

- Švýcarsko, 2009, Referendum o zákazu minaretů : pro zákaz muslimských minaretů hlasoval převážně venkov a menší města, naopak velká města jako Zurich, nebo Ženeva, se muslimů zastala.

Otázka : Proč jsou západní velkoměsta na rozdíl od zbytku země tak jiná ? Proč zde ideologie "progresivního" multi-kulturního levičáctví ( neomarxismu) nachází živnou půdu ?

První důvod je ten, že se ve velkoměstech koncentrují skupiny, které ze své podstaty inklinují k levičáckým / humanistickým postojům.

Které skupiny to jsou :

1. homosexuálové

Většina homosexuálů bytostně tíhne k liberálně levičáckému smýšlení a volí takové strany, které jim nabízí prosazování jejich práv.

Homosexuální / LGBT aktivistické organizace vždy byly úzce spjaté s levičáckými skupinami. I v ČR každoročně vidíme, jak na gay festivalu Prague Pride pochodují delegace levičáckých uskupení - Zelení, Mladí sociální demokraté, Antifa, anarchisté, Piráti atd.

Naprostá většina homosexuálních jedinců, kteří vyrostli na venkově, nebo v menších městech, odchází v dospělosti do velkoměsta.

Typický mladý gay je silně promiskuitní a vystřídá až několik desítek sexuálních partnerů za rok. Anonymita, větší tolerance, početná gay komunita, gay bordely, kluby ... to je prostředí, kde se homosexuálové cítí dobře a které jim mohou nabídnout pouze velkoměsta. V malých městech a na venkově jsou víc na očích a nemají zde zázemí.

Mnohá západní velkoměsta mají své "bohémské" a alternativní čtvrti, které jsou známé tím, že zde bydlí převážně homosexuálové a "progresivní" umělci. Například v Berlíně je to čtvrť Kreuzberg.

Výsledky voleb 2017 v Berlíně-Kreuzbergu : vyhráli zde ultralevicoví Zelení s 26,3%, marxistická Die Linke 24,9%, multikulturně-levičácká Sociální demokracie 16,9%, dalších 12,2% dostal muslim Timur Husein kandidující za CDU ( Křesťanské demokraty !) a dalších 7,2% dostal muslim Serdar Somuncu za liberálně-levicovou Die Partei.

Takové homosexuálně-umělecké čtvrti jsou hnízdem levičáctví a proti-národní nenávisti, takže souhrnná podpora neomarxistických stran a "progresivních" kandidátů se zde pohybuje kolem 90 procent.

Velkoměsta jsou rájem homosexuálů a různých úchylů, kteří rozšiřují řady voličů anti-nacionálních, pro-EUropských a pro-menšinových politků a stran.


2. cizinci, barevné menšiny a xenofilové

Většina cizinců / imigrantů na západě se usazuje právě ve velkých městech. Také zde sídlí nadnárodní firmy, mezinárodní organizace, univerzity ... všechny tyto instituce přivádí na svou půdu množství cizinců z celého světa a aktivně posilují multi-kulturní klima, do kterého zatahují bílé zaměstnance z řad domácího obyvatelstva.

Rozvíjí se tak kosmopolitní, internacionální a barevné prostředí, které podněcuje další rozmach xenofilie, liberální otevřenosti a multi-kulturního smýšlení.

Na odlišné cizince se nabalují xenofilové obdivující vše cizí a odlišné, zejména xenofilní ženy, které si hledají cizince za partnery. Barevné mezinárodní klima velkoměst láká kosmopolitně a multi-kulturně smýšlející jedince i z jiných koutů země, kteří se tam stěhují, takže venkov se zbavuje těchto elementů a zůstává konzervativní.

V opačném směru zase proudí nacionálně a konzervativně smýšlející jedinci. Na západě už po několik dekád probíhá proces "white flight" ( útěk bílých), kdy původní bílí obyvatelé utíkají pryč z velkoměst znechucení růstem ghett, kriminalitou a přílivem imigrantů.

Západní velkoměsta jsou stokou míšení ras a bastardizace společnosti. Samozřejmě, že taková barevná směska nevolí národní a konzervativní strany, které chtějí migraci zastavit a domácí kulturu bránit. Volí jen proti-národní, multi-kulturní a lidskoprávní partaje.

V USA také většina barevné populace ( černoši a hispánci) bydlí ve velkých městech a představují segment obyvatelstva, který je výrazně levičácky orientován. Ve volbách 2008 hlasovalo pro Obamu celých 95% černošských voličů a v roce 2016 hlasovalo 81% černochů pro Clintonovou.

Graf : Jak hlasují černoši v USA - stabilně přes 80 % černochů hlasuje pro levičácké Demokraty.

3. duševně nemocní

Velkoměsta, která jsou typická přelidněným, chaotickým a vysoce stresujícím prostředím, vytváří podmínky pro rozvoj širokého spektra duševních chorob. Lidé velkoměst se sice dožívají vyššího věku, než na venkově, ale to je dáno širokou dostupností zdravotní péče a také tím, že díky bohatství si mohou dovolit kvalitnější stravu. To ale neznamená, že jsou zdravější.

Moderní člověk se vyvinul jako zemědělec a venkovský typ. Vezmeme-li v úvahu posledních 6000 let historie civilizovaného člověka, tak přes 97% z této doby žila drtivá většina evropské populace na venkově a živila se zemědělstvím. Teprve až v 19. století odstartoval masivní přesun obyvatel do měst.

Život v obrovských miliónových velkoměstech je pro člověka zkrátka nepřirozený. Vědecké studie potvrdily, že život v nich je přímo škodlivý pro duševní zdraví.

Například německá studie uveřejněná v časopise Nature [zdroj] ukazuje, že stresující městský život způsobuje nevratné změny na mozku. U obyvatel velkých rušných měst je totiž hyperaktivní část mozku zvaná amygdala, kterou lékaři spojují se vznikem mentálních poruch. Proto lidé žijící v kosmopolitních velkoměstech mají větší sklony k úzkostem, schizofrenii a jiným duševním poruchám, než lidé z klidnějších částí země, z venkova a menších měst.


Podobná studie publikovaná ve vědeckém časopise Schizophrenia Bulletin zjistila, že život ve velkých městech se promítá do duševního vývoje dětí, mění se jim funkce některých nervových obvodů v mozku a vzniká u nich mnohem vyšší riziko, že onemocní schizofrenií, posttraumatickou stresovou poruchou, depresemi nebo závislostí na návykových látkách.

Nejhorší situace je v těch největších městech. U menších "provinčních" měst je situace mnohem lepší a blíží se venkovu, který je v tomto ohledu nejzdravější.


Lidé jsou různě odolní a ne každý, kdo žije ve velkoměstě, se nutně musí "zbláznit". Ale je pravda, že koncentrace duševně nemocných je zde mnohem vyšší.

Právě duševně vyšinutí jedinci tvoří jádro lidskoprávně levičáckých / antifašistických, pro-menšinových a pro-imigračních uskupení. Podíváme-li se zblízka na jejich akce a demonstrace, vidíme přehlídku nemocných, psychopatických jedinců. Divná individua, úchylné tváře, pomatené chování, bizarní masky, odpudivé oblečení a účesy ... to vše vypovídá o duševním stavu těchto lidí.



Nezdravé a nepřirozené prostředí milionových velkoměst zkrátka produkuje nemocné, zdeformované lidi s nezdravým a proti-přírodním stylem myšlení, kteří si následně osvojují dekadentní ideály a zvrácené hodnoty neomarxismu, anti-rasismu a levičáckého humanismu.

Takoví lidé pak v sebezničujícím pomatení vítají barevné nájezdníky a teroristy, pečují o parazity a oslavují zvrácenosti.

4. liberální povaleči

Velká města lákají příživníky ze všech koutů země, kteří cítí šanci přiživovat se na nahromaděném bohatství velkoměstské společnosti. Právě tito povaleči a různí pseudo-umělci jsou z drtivé většiny levičáci.

Kdo chce "pracovat" jako kreativec, kulturní publicista na volné noze, alternativní umělec, lidskoprávní neziskovkář atd. ... těžko se uživí na venkově, kde se musí makat. Ovšem ve velkoměstě si obživu najde snadno.

Moderním velkoměstským trendem je například přestavba bývalých průmyslových areálů a nevyužitých budov na takzvaná sociální a komunitní centra, nebo na alternativní umělecké prostory. Takové umělecké "komunitní centrum" je následně placené z dotací a stává se pohodlným doupětem pro hejna levičáckých povalečů.

Bohatá společnost ma vyšší práh tolerance k cizopasníkům a je zde větší ochota je podporovat. Ve velkoměstech se vždy najde dostatek dotací a sponzorských darů od města, státu, i od nadnárodních firem na různé pochybné sociální a umělecké projekty, na neziskovky. Díky tomu se sem stahují povaleči, kteří volí levičácky.

5. židé

Židé vždy hráli hlavní roli v levičáckých / lidskoprávních hnutích a v šíření progresivních myšlenek na západě. Přesto, že se dnes ojediněle objevují lidé židovského původu, kteří kritizují imigraci a hrozbu islámu, stále drtivá většina židů na západě volí levičácky, multi-kulturně a proti-národně.

Například v USA zhruba 80% židovské populace volí levičáckou Demokratickou stranu, která, mimo jiné, podporuje islámskou imigraci [zdroj]. V prezidentských volbách r. 2008 dalo 78% židů hlas Obamovi. V roce 2016 71% židů volilo Clintonovou a dalších 5% volilo kandidátku za Zelené Jill Steinovou a Liberály (Poznámka : tato čísla se týkají průzkumů mezi ortodoxními, silně věřícími židy, kteří jsou "konzervativnější". Sekulární židé jsou levičáci minimálně z 95%).

V USA se židovská populace soustředí do velkých měst. Největší žid. komunita je v New Yorku ( kde jich žije asi 1,75 milionů). Dalšími žid. centry jsou města Los Angeles (585 tisíc židů), Miami (535 tisíc ), dále Filadelfie, Chicago, Boston, San Francisco a Washington, D.C. Právě tato města patří mezi ty nejvíce levičácky orientované regiony v Americe.

V Británii jsou židé také koncentrováni do velkoměst, zejména do Londýna, kde žije přes 60 % britské židovské populace. Londýn volil silně proti Brexitu a zvolil si muslimského imigranta za starostu.

I v ČR židovská obec pravidelně útočí na kritiky cikánů a imigrantů a podporuje multi-kulturalismus. Například když v květnu 2016 v Terezíně vystoupil šéf Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodička a vyjádřil odpor k islamizaci Evropy, okamžitě byl židovskými obcemi obviněn z xenofobie.

Židé na západě jsou historicky převážně městským a velkoměstským živlem. Jen minimum jich žije na venkově. To je další fakt, který přispívá k liberálně-levicové a proti-národní orientaci velkoměst.

6. proti-společenské živly

Nezdravý a konzumní způsob života, ruch a chaos velkoměsta, mraveniště lidí, spěch, honba za kariérou, větší přítomnost systému ... tyto a mnohé další aspekty života ve velkoměstech přivádí mnohé jedince k touze uniknout z takového protředí a z takové společnosti, kterou zavrhnou, odsoudí jako celek a postaví se vůči ní do opozice. Zatouží po něčem jiném, odlišném a vstupují do různých alternativních hnutí a subkultur, kde ovšem vládne multikulturně levičácká ideologie.

Byla to právě centra západních velkoměst, kde začala líhnout různá podzemní "counter-culture" hnutí, která volala po alternativách inspirovaných odlišnými orientálními kulturami. Příkladem jsou nejrůznější hipísáci, hare-krišna, vegani, pravdo-lásko-sektáři, eko-levičáci, rastafariáni atd. atd.

I dnes spousta zamindrákovaných jedinců, kteří mají problém sami se sebou, nalézá útočistě v lůně takových anarchistických a alternativních subkultur. Velkoměsto generuje proti-společenské, anarchistické živly, kteří volí levičácky a pro-imigračně.


7. více mladých single žen

Výrazně více singles žije ve velkých moderních městech, navíc jde převážně o mladé lidi. Přes 30% domácností zde má jen jednoho člena. Naopak v menších obcích žije bez partnera jen 14% lidí a jde většinou o staré lidi, vdovy a vdovce. [zdroj]

Neplatí to stoprocentně, ale konzervativnější, národní a proti-imigrační myšlení je pravděpodobně více spojené s rodinou, domovem a s vazbami na rodnou krajinu. Naopak kosmopolitní a liberální myšlení je víc spojeno nevázaným, vykořeněným stylem života.

Zřejmě to platí spíše pro ženy, než pro muže, neboť všichni zdraví muži ( i mladí singles) mají do určité míry ochranářské a teritoriální instinkty. Ze života na starém venkově víme, že zatímco mladí muži se při každé příležitosti porvali s "přespolními" a vyháněli je z dědiny, tak dívky snily o tom, jak si pro ně přijde cizinec a provdají se daleko do kraje. Mladé bezdětné ženy byly vždy více naivnější a tolerantnější směrem k cizincům.

Ve velkoměstech najdeme větší koncentraci mladých a bezdětných žen, jejichž prioritou je kariéra, studium v zahraničí, cestování, nevázanost. To je další skupina, která může být více nakloněna liberálnímu, tolerantnímu a kosmopolitnímu smýšlení.

Při pohledu na členskou základnu různých multi-kulturních a lidskoprávních neziskovek zjišťujeme, že mladé ženy, nejčastěji studentky nebo absolventky humanitních pavěd, tvoří naprostou většinu členů.

Například organizační tým multi-kulturního festivalu Jeden svět : aktuálně je celkem 52 členů organizačním týmu a z toho mladých žen je 37. Tedy přes 71%.
Dalším příkladem je neziskovka Multikulturní centrum Praha. Celkem 24 stálých zaměstnanců, z toho 18 žen, což je 75%.

Mateřství mění hodnotový rámec ženy a posouvá způsob jejího myšlení směrem ke konzervativnímu. Upevňují se její pouta k domovu, rodině a dětem. Začíná myslet na budoucnost svých dětí a vnímá hrozby, které by budoucnost jejích potomků mohly ohrožovat.

Samozřejmě, že to neplatí 100procentně, ale zralejší ženy, které mají rodinu a děti, nalezneme ( v českém kontextu) častěji ve skupinách jako "Naštvané matky", které bojují proti imigraci a islamizaci. Naopak nevázané velkoměstské studentky častěji najdeme ve skupinách na podporu imigrace, EU, uprchlíků a proti nacionalismu.


Významné faktory, které podporují liberálně-levičáckou a internacionální orientaci velkoměst


1. Faktor bohatství a degenerace

Ve velkoměstech se koncentruje bohatství a nadbytek. Sídlí zde firmy, které tu platí daně. Sídlí zde úřady, vláda, banky, různé instituce a nadnárodní korporace. Struktura práce je jiná, než na venkově a v menších městech. Ve velkoměstech jen málo lidí pracuje "rukama". Platy jsou zde ovšem vyšší.

Blahobyt a nadbytek je sice příjemný, ale bohatství má i svůj temný stín. S dlouhodobým životem v blahobytu nevyhnutelně přichází dekadence.

Bohaté a prominentní velkoměstské rodiny plodí úpadkovou "zlatou mládež", která se věnuje aktivismu, kavárenskému poflakování a věčnému studiu intelektuálských pavěd. Taková mládež je ze své zkažené podstaty levičácká, kosmopolitní a multi-kulturní.

Zhýčkaní a zdegerovaní lidé blahobytu jsou více ochotní tolerovat cizopasníky, škůdce a živení cizinců.

Například informace, že vláda pošle 200 milionů negrům do Afriky pravděpodobně nijak nevzruší přesyceného bohatého obyvatele velkoměsta. Naopak rozzuří a znechutí občany venkova a chudších regionů, kteří sami žijí v nedostatku a ještě musí sledovat, jak vláda rozdává naše peníze cizím. A ti pak ve volbách častěji podpoří nacionální strany.

V období nedostatku, nejistoty a zvýšeného rizika pracuje lidský mozek lépe a s vyšším výkonem. Lidé musí více plánovat, vyhodnocovat, analyzovat stávající situaci a přemýšlet, jak ji zlepšit. Musí se více starat sami o sebe. A také více přemýšlí o tom, kdo jim škodí, kdo je vysává, ohrožuje a okrádá.

Naopak v prostředí blahobytu, nadbytku, jistot a bezpečí je lidský mozek línější, pohodlnější, otupělejší a méně výkonný. Degraduje.

Také proto lidé v chudších regionech častěji volí národně a proti-imigračně orientované strany a je zde větší odpor k nepřizpůsobivým parazitujícím skupinám, imigrantům a menšinám. Naopak ve velkoměstech na západě, kde je více lidí zdegenerovaných, zhýčkaných a otupělých blahobytem a nadbytkem, se volí více liberálně a levičácky.

2. přítomnost velkých univerzit

Ve velkoměstech sídlí univerzity, jejichž humanitní a umělecké fakulty bývají zpravidla semeništěm levičácky orientovaných studentů, které zde vychovávají a indoktrinují neomarxističtí profesoři. Humanitní fakulty velkých univerzit tak představují centra, odkud se neomarxistické levičáctví šíří do okolí.

Studenti levičáckých pavěd bývají většinou orientovaní na kosmopolitní styl života a ve velkých městech zůstávají také po zbytek života. A po zbytek života také volí proti-národně.

Ve velkoměstech je více vysokoškoláků, než na venkově. To bývá intelektuály a médií využíváno k dehonestaci vlastenecky smýšlejících lidí a interpretováno tak, že pouze hloupý a nevzdělaný venkov volí nacionalisty.

Při tom jak je západní školství zamořené a nasáklé neomarxismem platí, že být méně vzdělaný neznamená být méně inteligentní, ale spíš to znamená být méně vystaven indoktrinaci a propagandě.

Otázka je, co lze vůbec považovat za vzdělání. Genderová studia, Romistika, Gay studies ... a podobné humanitní pavědy, to nemá se vzděláním nic společného. Mezi vysokoškoláky se řadí i absolventi četných uměleckých fakult. Vystudovaní herci, herečky a jiní umělci ovšem inteligencí, až na pár vyjímek, příliš neoplývají.

Na vysokých školách v USA běžně studují i černoši s IQ 85 a nižším, dokonce i mentálně postižení. Podle zprávy amerického National Center for Education Statistics z roku 2011 na univerzitách studovalo přes 67 tisíc studentů s mentálními poruchami. Je zde široká nabídka levičáckých pavěd jako např. Black studies, Gender studies, LGBT Studies, Gay studies, Women studies ... kde prakticky o žádné vzdělání nejde, pouze o indoktrinaci. Všichni ale dostanou diplom a řadí se mezi vysokoškolsky vzdělané.

Humanistické obory na západních univerzitách nepomáhají rozšiřovat obzory, ale spíše uzavírají lidi do bublin.

Člověk, který tím NEprošel, bude uvažovat více pragmaticky, svobodně a více bude užívat zdravý selský rozum, který vychází z lidské přirozenosti a tím i z přírody samé.

Naopak absolventi liberálních univerzit bývají vycvičeni k uvažování na základě umělých a nepřirozených schémat, konstrukcí a pokřivených hodnotových rámců, které se vylíhly v hlavách zdegenerovaných intelektuálů a filosofů někde u psacího stolu. Od každého levičáckého intelektuála slýcháme stále ty samé fráze, stejné pseudo-argumenty, stejné pomatené myšlenkové konstrukce. Jejich myšlení je naprosto umělé, omezené, zdeformované a proti-přírodní.

Je-li západní humanitní vysoké školství tak prohnilé a nemocné, pak platí, že čím méně humanitně vzdělaných, tím zdravější a chytřejší společnost.

3. emaskulace mužské populace

Ve velkoměstech je větší tlak na obrušování hran, na potlačování rizika vzniku vzájemných konfliktů. Vynucuje si to hustota zalidnění a dopravy - statisíce a miliony lidí na jednom místě, kteří jsou nuceni spolu žít a vycházet.

Každý moment v takovém mraveništi přináší nespočet potenciálně konfliktních situací mezi lidmi. Společnost zde proto prosazuje vyšší míru tolerantnosti, neagresivity, uhlazenosti, kultivovanosti. Velkoměsto nutí lidi být více civilizovanými a nenásilnými.

Na venkově, kde je lidí málo a každý má kolem sebe více prostoru, je tento tlak nižší. Na venkově je člověk pánem nejen svého domu, ale i svého pozemku kolem. Je zde nižší hustota zalidnění.

Ve velkých městech je člověk většinou pánem jen svého malého bytu. Už za jeho dveřmi je nucen respektovat sousedy a domovní řád. Vyjde-li na ulici, všude jsou mraky jiných lidí, na které musí brát ohledy a tolerovat. Všude se to navíc hemží odlišnostmi a jinakostí - cizinci, jiné rasy, jiné kultury, jiné styly, jiné vzorce chování ... to vše je obyvatel západního velkoměsta nucen tolerovat na každodenní bázi.

Zejména mužskou populaci deformuje městské prostředí tím, že je nutí potlačovat přirozenou teritorialitu, bojovnost, agresivitu a vštěpuje jim umírněnost, kultivovanost, empatičnost a toleranci.

Problém je, že kultivovanost brzy přejde v pře-kultivovanost a společnost začíná měknout a degenerovat. V dlouhodobém horizontu se velkoměstská mužská populace stává změkčilou, slabou, přecitlivělou, impotentní a zženštilou.

V bohatých centrech západních velkoměst potkáváme samé uhlazené metrosexuály, intelektuály a vystajlované buzíky nad nimiž se vznáší nasládlý pach umírněnosti a slabosti. Navíc ta přátelskost, uhlazenost a otevřenost bývá často falešná. Sociální tlaky jsou zde mnohem komplexnější a silnější, než na venkově. To deformuje lidi a nutí je žít pod maskami, v přetvářce.

Takový soubor degenerátů a měkejšů ve volbách samozřejmě podpoří toho, kdo je jim blízký - umírněného, uhlazeného, liberálního kandidáta, který hlásá toleranci, humanismus a vstřícnost k migrantům a menšinám. Naopak venkov si zachovává svůj drsnější a přímočařejší charakter.

4. přítomnost nadnárodního byznysu

Velkoměsta jsou také centrem velkého byznysu - sídlí zde nadnárodní korporace, burzy, banky a finanční instituce, velké obchodní firmy atd.

Zájmy mezinárodních finančníků, obchodníků a byznysmenů jsou v mnoha směrech identické se zájmy internacionálních multi-kulturních levičáků. A společného mají také nepřítele, kterým je nacionalismus, suverenita a národní protekcionismus.

Rozbít národy, smazat všechny hranice, nastolit volný pohyb všeho, odbourat suverénní národní státy a podřídit je centrální vládě ... o tom společně sní jak levičáci, tak kapitalisté. Neomarxisté pro to mají své ideologické důvody ( nenávist k bílým národům) a kapitalisté zase své byznys důvody.

Globalizovaný svět bez hranic a svobodných národních států je rájem pro internacionální byznys. V takovém systému ti nejbohatší ještě více bohatnou.

Čím více je svět otevřenější, propojenější a globalizovanější, tím více se rozvírají tyto pomyslné nůžky - stále větší a větší část bohatství a moci se soustřeďuje do rukou největších nadnárodních koncernů, finančníků, bank a miliardářů.

Británie : Před referendem o Brexitu se zástupci velkého byznysu a bank drželi za ruku s levičáky a společně strašili, vyhrožovali a přesvědčovali veřejnost, aby hlasovala pro setrvání v EU.

V podstatě všechny vlivné finanční instituce se zapojily do proti-národního štvaní proti Brexitu. Šéfové desítek největších společností, mezi nimiž byli například představitelé ropných koncernů Shell a BP, ve společném prohlášení strašili národ hlubokým propadem britské ekonomiky v případě vystoupení.

Švýcarsko : Roku 2014 se konala referenda o omezení počtu přistěhovalců. Hlasování prosadila nacionální Švýcarská lidová strana. PROTI omezení imigrace se postavili samozřejmě všichni multi-kulturní levičáci / socialisté a spolu s nimi také zástupci velkých firem a nadnárodních koncernů, kteří na migrantech vydělávají jako na levné pracovní síle.

V každém západním velkoměstě se hemží tisíce a desetitisíce manažerů, bankéřů, obchodníků, spekulantů a různých kravaťáků pracujících pro velké nadnárodní společnosti.

Takoví lidé jsou kovaní internacionálové. Kolektiv a prostředí, ve kterém pracují, je multi-kulturní. Používají angličtinu víc, než svůj případný mateřský jazyk a zájmy národa jsou pro ně naprosto irelevantní. Na prvním místě jsou pro ně zájmy nadnárodních společností, kterým slouží, akciových trhů a mezinárodního byznysu.

Otroci mamonu zaslepení honbou za ziskem - ti budou vždy hlasovat proti zájmům svého vlastního národa.

5. rozpad identity

Od chvíle, kdy před miliony let člověk "slezl ze stromu", žil vždy v rámci uzavřených skupin tvořený stejnými lidmi. Odlišní a cizí vždy znamenali hrozbu.

První 2 až 3 miliony let historie lidstva žil člověk v rodinných tlupách, nebo v kmenech, kde všichni členové byli stejní. Také ve starověku, kdy vznikají první národy, byli jejich příslušníci víceméně stejní - stejná kultura, stejný jazyk, stejná rasa a etnicita atd. Potřeba identifikovat se, být součástí skupiny lidí, kteří jsou podobní, blízcí, je základní vlastností člověka.

Kromě příslušnosti ke své rodině, k obci, k profesní skupině atd. zde fungovala i nejvyšší identita na úrovni celého "kmene", později národa. Fungovalo to díky tomu, že všichni členové byli víceméně stejní a skupina byla velmi homogenní.

V našem mozku i v genech jsou po milionech let vývoje pevně zakotveny předpoklady pro identitu, xenofobní myšlení a rozlišování na My a Oni. Je například vědecky prokázáno, že člověk cítí více empatie k lidem, kteří jsou stejní a méně k lidem, kteří jsou odlišní. [zdroj]

Najednou, před 60 lety, nastoupila levičácká politika otevřenosti, desegregace, integrace a rovnostářství. V západních velkoměstech začalo masivně přibývat imigrantů, cizinců a jiných kultur.

U člověka, který v barevném velkoměstě vyrostl, je narušen proces ztotožňování se a přijetí nějaké společné identity - pocitu, že je člověk součástí nějaké širší a stabilní skupiny na úrovni "kmene", národa, etnika.

V typickém kosmopolitním velkoměstě západu žije na jednom místě 100 a více různých národností. Člověk bloudící barevným mraveništěm odlišností a protikladů nenachází žádné záchytné body, ani odpověď na kardinální otázku : Kdo jsme My ?

Jak si člověk velkoměsta může vypěstovat pocit, že je členem nějakého národa, když potkává samé cizince, menšiny, jiné rasy a lidi, kteří nemluví jazykem jeho země ? U takových lidí k procesu ztotožnění buď nedojde vůbec a nebo jen v omezené míře. Vyrostou z nich vnitřně rozervaní kosmopolitní světoobčané, kteří žádnou příslušnost ke svému národu necítí. Sami ani nevědí, kdo jsou a pomateně se prohlašují za EUropany, za příslušníky neexistující "lidské rasy" a podobně.

Samozřejmě, že vykořeněný, rozervaný světoobčan bez identity bude volit jen multi-kulturní protinárodní partaj.

6. odtržení od přírody

Lidé se miliony let vyvíjeli v těsném spojení s divokou přírodou. V obrovských městech žijí lidé odloučeni od skutečné přírody a jejich mozek tím trpí. Umělé městské parky nemohou pravou přírodu nahradit.

Vědci z Exeteru a Surrey zkoumali vliv pobytu v různých typech zeleně na psychiku člověka. A došli k závěru, že nejlepší pozitivní účinek na psychiku má pobyt v zeleni, která je velmi podobná původní divočině – v lesích, národních parcích a chráněných oblastech. Naopak pobyt v městském parku či městské zahradě měl účinek na psychiku mnohem slabší. [zdroj]

I tento stav může přispívat k deformování velkoměstského člověka a ochabování jeho přirozených instinktů, mezi něž nesporně patří i xenofobie.

V prostředí zcela bez přírody, uvnitř moderních západních velkoměst, je lidský mozek trvale vystresovaný a to je další faktor, který přispívá k vyššímu výskytu duševních poruch u obyvatel velkých měst.

Běžná menší města obklopená lesy a krajinou venkova, kde se i člověk z centra dostane za město během chvilky, jsou v tomto směru mnohem zdravější.

Lidé žijící na venkově a v menších městech uvažují přirozeněji, dají na zdravý selský rozum a častěji podporují ideály a hodnoty přirozené, blízké přírodním principům, jakými jsou xenofobie, rozlišování na My a Oni, odmítání cizích a odlišných, obrana svého teritoria.

Naopak od přírody odtržení a zdegenerovaní obyvatelé milionových velkoměst častěji zastávají proti-přírodní ideály, zvrácené hodnoty a umělé ideologie - levičácký humanismus, sebezničující tolerance, vítání nájezdníků, ochraňování parazitů, obdivování všeho odlišného.

Závěr

Výše uvedené faktory platí primárně pro milionová multi-kulturní velkoměsta západní Evropy a USA.

Jak je na tom Praha ? Také naše hlavní město se ve volbách projevuje více liberálně, havloidně, pro-EUropsky, než jiné kraje. Je zde nejvyšší koncentrace proti-národních elementů a škůdců. Dobrou zprávou ale je, že i přes velkou hromadu hniloby a toxického bahna je na tom Praha v porovnání s metropolemi západu ještě relativně dobře.

Například Strana Zelených - nejvíce pro-imigrační, multi-kulturní partaj ve volbách na podzim 2017 i v Praze totálně propadla. V západních velkoměstech ty nejvíce pro-imigrační strany naopak vyhrávají. Politik, který v Praze získal nejvíce preferenčních hlasů ( přes 22 tisíc), byl Václav Klaus mladší, jehož názory jsou blízké i nám, nacionalistům. Ovšem některé degenerativní procesy jsou na pochodu i zde a způsobují prohlubování hodnotových rozdílů mezi Prahou a venkovem.

Velkoměsta západu jsou levičácká zaprvé proto, že se do nich stěhují jedinci inklinující k levičáckým postojům a zadruhé proto, že nezdravé prostředí velkých měst je spouštěčem mnoha degenerativních, hnilobných procesů ve společnosti.

Jistě, že v tomto případě nelze paušalizovat. I to nejšpinavější, nejbarevnější velkoměsto může porodit dobrého člověka a zdravého nacionalistu. I ten nejčistší venkov může porodit vyšinutého xenofilního levičáka. Ale to jsou jen vyjímky.

Nezdravé a nepřirozené prostředí barevných západních velkoměst zkrátka nepřeje zdravému myšlení. To je pak patrné i ve volbách a referendech.