Stará vs. Nová levice



Ačkoliv kořeny neo-marxismu a "Nové levice" sahají hlouběji do minulosti, přibližně od 50-tých let minulého století má smysl rozlišovat mezi Starou a Novou levicí. Rozpory a antagonismy se prohloubily zejména v 60-tých letech. Zde jsou hlavní odlišnosti mezi těmito dvěma směry rozdělené do několika kategorií:




1. VOLIČI

Stará levice = tradiční proletariát
- zaměřuje se na chudší vrstvy společnosti, dříve na dělnicko-rolnickou třídu, dnes obecně na občany s nižšími příjmy a důchodce.

Nová levice = Nový "barevný" proletariát
- orientace na menšiny, usiluje o zformování široké koalice menšin
- prosazuje otevření hranic pro nové imigranty a budování multi-kulturní "diverzity" s cílem navýšit počty příslušníků menšin ( a tím i voličů )
- volební programy a agitace obsahují sliby menšinám, imigrantům a podporu jejich zájmů
- vytváření nových menšin prostřednictvím propagace různých stylů a subkultur (squatterství, veganství, feťáctví, rastafariánství ), kterým vládne antirasistická/multikulturní ideologie




2. REŽIM A ELITY

Stará levice - Diktatura proletariátu
- během revoluce pracující dělnická třída převezme moc, zlikviduje opozici a vybuduje socialistický režim
- proletáři (dělnická a rolnická třída ) se stávají elitou. Ve školství, ve veřejné sféře a při rozdělování státních benefitů jsou zvýhodněni lidé dělnicko-rolnického původu

Nová levice - Diktatura menšin
- menšiny a imigranti jsou systematicky zvýhodňováni a nadřazováni nad bílé občany
- zavedeny kvóty, zvýhodňování menšin ve školách i v zaměstnání, významná část financí ze státního rozpočtu směřuje k menšinám a s tím spojeným neziskovkám, výborům, projektům, sdružením apod.

- prosazeny zákony kriminalizující odpor k imigraci a menšinám
- školství a média podřízeny účelům propagandy, antirasismu a multikulturní výchovy s cílem podlomit obranyschopnost bílého národa proti náporu imigrantů a menšin
- totalitní tendence : zakazovány jsou i konkrétní knihy a hudba, tabuizována je řada témat, cenzura internetu





3. NEPŘÍTEL

Stará levice
- považovala za hlavní nepřátele buržoazii, podnikatele, bohaté sedláky, církev atd.
- umělé vytváření vnitřních nepřátel ( revanšisté, kontrarevolucionáři ), na které lze svalit vinu vždy, když něco nefunguje
- perzekuce míří na lidi "buržoazního" původu a všechny odpůrce režimu

Nová levice
- hlavním nepřítelem je konzervativní většinová společnost, bílá střední třída, etnicky a kulturně jednotný národ, tradiční hodnoty, národní hrdost.
- nálepkování a šikana nepřátel - odpůrci imigrace a neomarxistického režimu jsou označeni jako extremista, nácek, rasista, xenofob, homofob atd. Snaha je vyřadit z politiky a z veřejného diskurzu
- pokud jsou s menšinami problémy, vina je svalena na "rasistickou" většinovou společnost
- perzekuce a kritika namířena hlavně proti bílým. Pokud bílý projevuje rasismus, je tvrdě pronásledován, pokud rasismus projevuje barevný imigrant, neomarxisté ho omlouvají a snaží se to zamést pod koberec.




4. REVOLUCE a cesta k moci

Stará levice
- revoluce je především politicko-ekonomická ( změnit má režim, vlastnictví půdy a kapitálu, model hospodářství apod. )
- prosazovala revoluci radikální, rychlou a ozbrojenou
- silná armáda, milice, rozsáhlé zestátňování
- spoléhá na zbraně a sílu davu

Nová levice
- cílem je především "kulturní revoluce" zaměřená na samotnou kulturu, hodnoty, etnicitu daného národa. Má dosáhnout zničení tradičního národa, jeho konzervativních hodnot a etnické jednoty. Nahradit jej má multikulturní směsice menšin a ras, která trvale drží u moci neomarxistickou Novou levici.
- většinou se tváří jako pacifistická a tvrdí, že odmítá násilí. Anarchistická/radikální část Nové levice se ovšem násilí opakovaně dopouštěla.
- revoluce má být pomalá a dlouhodobá
- využívá plíživé infiltrace, postupného obsazování klíčových pozic, podkopávání konzervativních pilířů společnosti, psychologicky promyšlených útoků, propagandy a emocionální manipulace atd.




5. ORIENTACE

Stará levice
- více orientovaná na národní otázky a vnitrostátní problémy

Nová levice
- silně internacionální
- kooperuje se zahraničními neomarxistickými skupinami, hnutími a stranami, buduje s nimi vazby, vzájemnou podporu a financování
- vychází z trockismu - permanentní snaha šířit "kulturní revoluci" a neomarxismus do světa
- vyhledává různé záminky a prostředky ( zejména "lidská práva" ), aby mohla zasahovat do vnitřních problémů a sporů v cizích zemích

- eskalace vnitřních problémů na mezinárodní úroveň: V případě konfliktů bílé většiny s menšinami se místní neomarxisté vždy snaží do problému vtáhnout zahraniční subjekty, referují do světa o "utiskování a pogromech na menšiny", využívají mezinárodních kontaktů, aby vyvinuli zahraniční kritiku, sankce a nátlak na domácí bílou většinu




6. RODINA, KULTURA A UMĚNÍ

Stará levice
- převážně konzervativní, snaha o odbourání tradic v případě některých církevních svátků a zvyklostí
- objevovalo se specifické socialistické "progresivní" umění, ale celkově ( zvláště v pozdějších obdobích ) je Stará levice v kulturně-umělecké oblasti spíše konzervativní

- perverzní, homosexuální, zvrácené "umění" je zakázáno
- podporován stávající model rodiny

Nová levice
- anti-konzervativní
- silná orientace na anti-konzervativní, alternativní, progresivně-levičáckou uměleckou sféru. Mnoho neomarxistů pochází právě z uměleckých kruhů
- prosazuje kulturu, která je v opozici proti tradiční kultuře. Prosazuje umění, které převrací, nabourává, šokuje a zesměšňuje konzervativní národní hodnoty

- perverzní, homosexuální, zvrácené "umění" je Novou levicí vítáno a podporováno
- převrací tradiční model rodiny, podpora homosexuální "rodiny", usiluje o zboření a převrácení tradičních rolí




7. DEMOGRAFICKÝ PROFIL politických lídrů a ideologů

Stará levice
( zdroj: životopisy lídrů KSČ/M 1948-2000, odborů a dalších stran St. levice )
- politici a lídři Staré levice ( v ČSSR ) pocházeli převážně z většinové společnosti a bývají dělnicko-rolnického původu
- několik lídrů bylo žid. původu, ti byli ale počátkem 50-tých let odstraněni
- vzdělání: dříve nižší a střední, převážně zemědělské a technické obory, u mladších generací převažuje vysokoškolské ( právo, historie ... )

Nová levice
- převažují intelektuálové, anti-konzervativní umělci, publicisté, aktivisté, právníci
- politici, lídři a ideologové Nové levice jsou často příslušníci menšin, zejména homosexuálové a židé
- pochází často z protekčních, bohatších, kosmopolitních, humanisticko-intelektuálních rodin z velkých měst
- vzdělání: převažuje VŠ, nejčastěji sociální "vědy", kulturní antropologie, žurnalistika, umělecké VŠ a podobné humanitní obory, kde není třeba racionální, logické uvažování a vyšší IQ
- mnoho neo-marxistů se rekrutuje také z alternativních, non-konformních, anti-konzervativních uměleckých skupin a subkultur




8. IDEOLOGICKÉ ZDROJE A VZORY

Stará levice
- čerpá hlavně z Marxova-Engelsova spisu "Kapitál" a z Leninismu
- důležitým vzorem je Stalinismus - orietace na domácí politiku, vláda pevné ruky, ekonomika orientovaná na těžký průmysl apod.

Nová levice
- z Marxova "díla" čerpá převážně z jeho starších filozoficko-humanistických spisů
- Novou levici zformovalo mnoho ideologických směrů: psychoanalýza a freudo-marxismus ( Frankfurtská škola ), trockismus, anarchismus, maoismus a další.
- své vzory hledá v široké paletě "osobností" - v anarchistech, revolucionářích, černošských aktivistech, intelektuálech, bojovnících za lid. práva ( Luter King, Nelson Mandela, Che Guevara, Dalajláma ... )







Zpět na články



web counter