Wilhelm Reich : Pedofilií proti nacionalismu


Pohádky pro malé děti, ve kterých pobíhají animované pohlavní orgány. Sedmileté děti, které se ve škole učí nasazovat kondomy. Asi každý už zaslechl o podobných kulturních vymoženostech ze západu. Z čeho to celé vzešlo ?

Wilhelm Reich byl žákem zakladatele psycho-analýzy Sigmunda Freuda a stal se významným ideologem a spolu-zakladatelem moderního, progresivně-levicového myšlení. Jeho "originální" myšlenky se dodnes zrcadlí v názorech a postojích levičáckých intelektuálů a umělců napříč celou západní civilizací.

Během ultralevicových studentských nepokojů v Berlíně a Paříži roku 1968 psali studenti jeho jméno na zdi, nosili výtisky jeho knihy Psychologie fašismu a na univerzitě ve Frankfurtu vyvěsili transparent: "Čtěte Reicha a chovejte se podle toho". Celá řada současných politiků Evropské Unie a západních zemí je odkojena jeho myšlenkami.

Reichovým nejdůležitějším výplodem je tvrzení, že za vzestup autoritativních nacionalistických hnutí prý může "potlačování sexuality u dětí" a pro porážku nacionalismu a vítězství marxismu je nutné zbořit veškerá morální tabu a vychovávat společnost ( zejména malé děti) k sexuální nevázanosti.

Deviant

Narodil se roku 1897 v bohaté a elitářské židovské rodině v Haliči, na dnešní Ukrajině. Vzděláván byl doma soukromým učitelem, který měl poměr s jeho matkou.

Jeho dochovaný deník, to je pastva pro sexuology a psychiatry. Reich v něm barvitě a otevřeně popisuje své nechutné sexuální zkušenosti během dospívání. Psal, že již ve 4 letech měl první sexuální fantazie. V 11 letech měl pohlavní styk se služkou a od 15 pravidelně chodil za prostitutkami. Píše o tom, jak násadou sexuálně zneužíval koně a přitom masturboval. Také píše o svých myšlenkách na pohlavní styk s jeho vlastní matkou.

Dětství předurčilo jeho budoucí celoživotní posedlost perverzní sexualitou.

Ve svém prvním vydaném spise "O případu porušení incestního tabu" z roku 1920 se vyznává z toho, jak ve 12 letech sledoval matku při "radovánkách" s jeho učitelem a pak se jí vydíráním pokoušel přinutit, aby s ním také měla sex, jinak o její nevěře řekne otci. Je možné, že to Reich skutečně udělal, protože otec se opravdu roku 1910 o nevěře dozvědel a po sérii bití matka spáchala sebevraždu.

V roce 1919 přišel do Vídně, setkal se se Sigmundem Freudem a rychle se stal jeho oblíbeným žákem. Byl přijat mezi členy Vídeňské psychoanalytické společnosti, což byla sekta vyznavačů psychoanalýzy. Šlo o skupinku vídeňských židů sdružených kolem svého guru Freuda. Reich se nastěhoval do domu na Berggasse a otevřel si psychoanalytickou "ordinaci".

Jeho první pacientkou a zároveň jeho další obětí se stala 19-letá Lore Kahnová. Pro Reicha bylo běžnou součástí jeho psychoanalytické terapie také navázání sexuálního poměru s pacientkami. Lore Kahnová brzy otěhotněla a Reich, který studoval také medicínu, jí pravděpodobně sám provedl ilegální potrat. Výsledkem bylo, že dívka dostala krvácení, sepsi a krátce poté zemřela. Její matka obvinila Reicha, ale pak v zoufalosti spáchala sebevraždu a úchylák vyvázl bez trestu.

Pod Freudem dělal Reich v průběhu 20-tých let úspěšnou kariéru a věnoval se publikování a rozvíjení svých progresivních myšlenek. Roku 1927 otevřel několik psycho-sexuálních klinik pod názvem Společnost pro proletářskou sexuální politiku. Tam zdarma nabízel služby lidem z chudších dělnických čtvrtí.

Prohlašoval, v souladu s absurdní freudovskou teorií, že celá většinová společnost je neurotická a nepřístupná "progresivním" myšlenkám, protože pod vlivem konzervativního morálního řádu praktikuje potlačování sexuálních pudů. A "léčba" společnosti podle Reicha vede skrze orgasmus a praktikování otevřené a nevázané sexuality už od dětství. Kromě toho tvrdil, že častým orgasmem lze vyléčit i rakovinu a další nemoce. Tyto pomatené názory motivovaly jeho aktivismus.

Reich s gangem židovských aktivistů jezdil mezi proletářskou městskou chudinu a propagoval sexuální nevázanost, boření morálních konvencí a promiskuitu podpořenou užíváním antikoncepce. Pro tyto účely rozjel novou mobilní psycho-sexuální kliniku. V parcích a na předměstích lákali mladé lidi a děti. Rozdávali antikoncepci, šířili zvrhlé "sexuálně osvětové" pamflety a marxistické materiály.

Jeho psychoanalytická ordinace byla spíše jen zástěrkou pro ukájení jeho perverzních choutek. "Pacienti" (v naprosté většině šlo o mladé, naivní a labilní ženy) se museli svlékat a Reich jim během psycho-analýzy prováděl "masáž". Říkal tomu "orgasmo-terapie". S řadou pacientek navázal sexuální poměr a jedna z nich se dokonce pokusila o sebevraždu. Jeho první manželka Annie Reich-Rubinsteinová to tolerovala až do roku 1933, kdy se s ním rozvedla.

Nacistická propaganda, která v té době vykreslovala žida jako obludu slintající nad nahým tělem německé dívky, je dnes v médiích dávána za příklad nesmyslné antisemitské nenávisti. Ve skutečnosti v ní ale bylo dost pravdy.

Neo-marxista

Jako aktivní člen socialistického hnutí a rakouské komunistické strany se roku 1929 vydal na studijní cestu do Sovětského svazu.

Cesta ho ovlivnila v tom směru, že začal být kritický ke stalinismu a začal ještě usilovněji pracovat na spojení freudismu s marxismem. Ve svém článku "Dialektický materialismus a Psychoanalýza" z téhož roku píše o možnosti propojit Freudovu psychoanalýzu, marxismus a diktaturu proletariátu do jednoho ideologického celku. Na stejném konceptu propojování Freuda s Marxem pracovali paralelně s Reichem také marxisté z "Frankfurtské školy".

Postupně se kvůli své psychopatické povaze víceméně rozešel s Freudem a řadou svých kolegů. Roku 1930 se přestěhoval do Berlína, ihned vstoupil do Komunistické strany Německa a pokračoval v projektu sexuálních klinik. V dělnických čtvrtích šířil levičácké materiály, hlásal nevázanou sexualitu mladistvých, potraty a boření tradiční kultury.

Na rozdíl od většiny tehdejších komunistů byl Reich už neo-marxistou ( kulturním marxistou), který viděl cestu k nastolení marxismu skrze rozvrácení a zboření tradiční kultury evropských národů. V 60-tých letech by ho levičáci nosili na ramenou za jeho obscénní ideologii, ale počátkem 30-tých let byla západní levice stále ještě převážně "starou" levicí, která čerpala raději z Marxova Kapitálu, z ruské revoluce, Stalina a Lenina, než z Freuda. Proto Reich našel u komunistů jen málo pochopení a podpory.

Jeho úchylné spisy nechtěli vydávat, tak si musel založit své vlastní Nakladatelství pro sexuální politiku (Sex-Pol Verlag). Mezi jeho "díla" z té doby patří knihy jako : Břímě sexuální morálky (1932), Sexuální boj mládeže (1932), Psychologie fašismu (1933) a Sexualita v kulturním boji (1936).

Rozvíjel ideologii, jejíž ústřední myšlenkou bylo využití perverzní sexuality jako zbraně v boji za vítězství marxismu nad nacionalismem.

Ideolog

Ve 20-tých a 30-tých letech mnoho marxistů hledalo vysvětlení, proč komunismus nedokáže zvítězit i na západě, proč lidé místo rudých raději volí nacionalisty a proč sympatizují se silnými autoritativními osobnostmi ? Reich začal tuto přirozenou náklonnost lidu k silným nacionálním autoritám vysvětlovat pomocí psychoanalýzy.

Tvrdil, že příčinou je konzervativní řád a tradiční patriarchální rodina, kde otec je vzorem takové autority a děti jsou vychovávány k úctě a respektu k rodičům, k tradičním hodnotám a také ke slušnosti, mravnosti a tím i potlačování sexuálních pudů. Vysvětloval, že potlačováním pudů v kombinaci s působením otcovské autority v patriarchální rodině dochází k tomu, že z člověka vyroste obdivovatel nacionálně orientovaných hnutí se silným lídrem v čele.

A došel k závěru, že pro porážku nacionalismu a vítězství internacionálního levičáctví je nutné zničit tradiční model rodiny, rozvrátit konzervativní hodnoty a morálku a zavést nevázanou sexualitu.

Celou jeho pomatenou ideologii zformovala jeho vlastní sexuální deviace a nezdravá posedlost sexualitou, kterou Reich trpěl od dětství. Byl přesvědčen, že všechny malé děti netouží po ničem jiném, než po pohlavním styku a masturbaci a když jim rodiče nedovolí něco takového provádět, tak u nich tímto potlačováním vznikají neurózy, které podle něj byly zdrojem náchylnosti k fašismu. Ve skutečnosti byl duševně nemocný jen on sám.

V knize Psychologie fašismu (1933) píše :

"Rodina je základní zárodečná buňka reakce a nejdůležitější místo pro reprodukci reakcionářských a konzervativních jedinců. ... Tím, jak je sama vytvářena autoritářským systémem, stala se nejdůležitější institucí pro jeho konzervaci."

Poznámka: reakce, reakční síly = proti-marxistické síly (nacionalisté a konzervativní společnost)

Dále Reich píše, že "autoritativní rodina a moralita jsou reakcionářské síly zásadní velikosti."

Pro německé nacionalisty tehdy byla ideálem klasická venkovská selská rodina s mnoha dětmi, morálně čistá, pracovitá, spjatá s přírodou, půdou a staletými tradicemi. Pro Reicha se proto tato rodina stala terčem veškeré nenávisti.

Reich o takovém rodinném modelu píše : "Tento typ rodiny produkuje nejlepší nacionalistické bojovníky a strukturálně mění ženy směrem k nacionalistické ideologii."

Novým neomarxistickým ideálem má být negace tradiční rodiny - lidé mají žít sexuálně nevázaným životem uvnitř kosmopolitních velkoměst. Nic nemá být tabu. Pedofilie, zoofilie, incest ... jakákoliv zvrácenost a deviace se má stát respektovanou alternativou.

V knize Psychologie fašismu také uvádí : "Potlačováním sexuality u dětí, zejména genitální sexuality, se dítě stává bojácné, tiché, poslušné, podřízené autoritě, hodné a přizpůsobivé v autoritářském smyslu."

Model výchovy dětí má být dle neomarxistické ideologie bez jakýchkoliv pravidel, absolutně bez trestů a bez autority. Legalizovat se má pedofilie a malé děti mají být vychovávány k otevřené sexualitě. Neomarxismus věří, že z dítěte pak vyroste rozervané, nepřizpůsobivé individuum, které bude automaticky inklinovat k progresivně-levičáckému, anarchistickému a antifašistickému myšlení a naopak bude v opozici proti všemu normálnímu, národnímu, tradičnímu a konzervativnímu.

V knize Sexualita v kulturním boji (1936) píše Reich o využití freudo-marxistické sexuální politiky v kulturní válce proti národu a nacionalismu :

"Sociální revoluce nezruší morální řád ze dne na den, ale nejprve vyjme lidi z jeho struktur, takže budou v každém společenském útvaru žít a působit bez autority a bez nátlaku morálky. Nebude zakazovat dětskou onanii, ale naopak bude trestat dospělé, kteří dětem v rozvíjení sexuality brání."

Také vyzývá k infiltraci neomarxismu do školství, což postupně nabylo zcela reálných rozměrů :

"Reorganizace sexuálního života musí začít s re-edukací dětí. Pro tento úkol je důležité, aby byli přeškoleni pedagogové a aby se veřejnost naučila podrobit kritice staré pedagogy, kteří mají v těchto otázkách zastaralé názory."

Dále za hlavního nepřítele označuje patriarchální rodinu :

"Základem středostavovské rodiny je vztah patriarchálního otce k ženě a dětem. Tento otec funguje jako exponent a zástupce státního autoritářství v rodině."

Válka neomarxistů / feministek proti patriarchátu probíhá dodnes. Společnosti agresivně vnucují převrácený model: emancipovaná nevázaná žena-kariéristka mající první dítě ve 40 a vyměklý podřízený muž (nebo spíše parodie ma muže) v domácnosti.

Na závěr Reich píše zcela na rovinu :

"Během procesu sociální revoluce bude rodina nevyhnutelně rozložena. Návrat k tradičnímu rodinnému řádu nebude možný."

Reich ve svých spisech doslova vyhlásil západní společnosti kulturní válku. Tím položil jeden ze základních stavebních kamenů neo-marxismu ( kulturního marxismu), jehož prioritou je útok na tradiční rodinu a na celou naši kulturu s cílem ji postupně podkopávat a nakonec zcela vykořenit a vyhladit. Touto myšlenkou inspiroval ideology z "Frankfurtské školy", kteří po válce stáli při zrodu Nové levice, která vládne západu dodnes.

Šílenec

Rok 1933 : Adolf Hitler se stává kancléřem a deviantu Reichovi začíná hořet půda pod nohama. Utíká do Dánska, kde mu ani nedovolí vstoupit do místní komunistické strany kvůli jeho propagaci pedofilie a "kontrarevoluční" kritice stalinismu. O rok později se stěhuje do Norska, kde nalézá zázemí na univerzitě v Oslu.

Tam si ihned otevřel soukromou psychoanalytickou ordinaci, kde pokračoval ve zneužívání labilních dívek. Situace mu příliš neumožňuje pokračovat s marxistickým aktivismem, tak se vrhá na kariéru "vědce" a žije z univerzitních grantů.

Svými pavědeckými pokusy si ale brzy vysloužil pověst naprostého magora. V sérii pokusů, které nazval "bionovými experimenty" se pokoušel vyrobit umělý život. Smíchal hlínu, železo, draslík, želatinu a další substance. Rozžhavil tuto směs na vysokou teplotu a když vychladla, pod mikroskopem objevil přítomnost živých bakterií. Myslel si, že tyto bakterie sám uměle stvořil. Ovšem univerzitní odborníci se mu vysmáli, neboť zjistili, že jde o obyčejné stafylokoky, kteří bežně poletují ve vzduchu a jeho směs po vychladnutí kontaminovali.

V norských novinách vycházely články a někteří vědci a profesoři začínali protestovat a požadovat jeho vyhození, neboť bylo jasné, že Reich nemá znalosti ani na úrovni studenta prvního ročníku. Reich reagoval v souladu se svou mentalitou. Myslel si, že se proti němu všichni spikli a dělal ze sebe oběť.

Roku 1938 ho ale postihla velká rána. Norsko vydalo zákon, podle kterého směli psychoanalýzu provádět jen licencovaní psychologové. A Reich s pověstí blázna a podvodníka šanci na získání licence neměl. Musel ukončit svou psychoanalytickou ordinaci, která mu poskytovala přísun žen a dívek na ukájení jeho choutek.

V srpnu 1939 odjíždí do Ameriky, kde mu jeho přátelé zajistili místo na soukromé univerzitě The New School v New Yorku, na které byla tehdy nově založena fakulta Politologie a Sociálních věd. Šlo o progresivně-demokratickou fakultu postavenou na ideologii Frankfurtské školy, kterou tam zavlekli židovští marxističtí intelektuálové a umělci utíkající z Evropy.

Pedofil

V USA pokračuje Reich ve svých podivných experimentech.

Koncept libida, které převzal od Freuda, obohatil o prvky z indické mystiky a na této bázi začal rozvíjet pološílené pavědecké teorie. Tvrdil, že libido je jakási bio-energetická síla, která je všude kolem nás a pochází z vesmíru. Živé organismy údajně tuto jeho "orgasmickou" energii pohlcují. Reich dělal pokusy se zvířaty a pracoval na vývoji akumulátoru, který by tuto energii zachycoval.

Dokonce píše dopis Albertu Einsteinovi o objevu nové formy kosmické energie a také o tom, že by tuto energii šlo využít k sestrojení zbraně proti Hitlerovi. V lednu 1941 ho Einstein pozve do svého domu v Princetonu a Reich mu přináší jeden z jeho akumulátorů k prozkoumání. Einstein ale brzy zjišťuje, že Reich je naprostý blázen a jeho vynález je nesmysl, načež s ním přerušuje veškerou komunikaci. Reich ho pak ještě dlouho pronásleduje a bombarduje svými dopisy.

Novou základnu a "laboratoř" si Reich vybudoval v americkém státě Maine, kde si koupil vilu, prozatím jen jako letní sídlo. Prohlašoval, že jeho "orgasmickou" sexuální energií by bylo možné léčit většinu chorob, včetně rakoviny. Vyráběl desítky akumulátorů a snažil se je distribuovat. Výsledkem bylo, že se o něj začaly zajímat úřady, které došly k závěru, že jde o možný podvod velkého rozsahu.

Až dosud by to byl víceméně jen směšný příběh. Roku 1950 se ale Reich natrvalo stěhuje z New Yorku do Maine a příváží si početný gang spolupracovníků (spolupachatelů). Otvírá zde "výzkumné středisko" a objektem výzkumu se stávají malé děti.

Nyní aplikuje do praxe své freudo-marxistické ideologické výplody a potlačených pudech a nevázané sexualitě coby zbrani proti konzervativním hodnotám. Do Reichova výzkumného centra jsou lákány děti a tým 30 terapeutů ve sklepních prostorách provádí na nahých dětech "terapii".

Brzy začala vyplouvat na veřejnost svědectví o sexuálním zneužívání. Když matka jedné z obětí oznámila úřadům, že jeden z terapeutů nutil jejího 5-letého syna masturbovat, tak policie zasáhla a Reich a jeho devianti museli centrum zavřít.

Mnoho dětí si z této terapie, která je měla vyléčit od domnělých neuróz konzervativní společnosti a udělat z nich nového, progresivně smýšlejícího člověka, odneslo šok a celoživotní trauma.

Jedna z obětí, Susanna Steigová, později napsala:

"Je tu mnoho přeživších Reichova kultu. Jsme ve fázi shromažďování výpovědí o zneužívání dětí, jak fyzickém, tak psychickém. Byla jsem vychována v New Yorské rodině, která byla součástí tohoto kultu. Byla jsem mezi sadistické pedofily přivedena ve věku 3 a 7 let, trávila jsem čas u Reichovy rodiny v Maine a stala jsem se součástí jejich experimentů. Nesnáším, když někdo romantizuje a vyzdvihuje Reicha. Byl to pomatený megalomaniak."

Smrt pedofila

V následujících letech se Reich ještě věnoval pavědám typu ufo-logie. Zároveň mu soud zakázal distribuovat a propagovat jeho akumulátory. Reich samozřejmě zákaz porušil a navíc se opakovaně nedostavil k soudu, takže roku 1956 nastupuje do vězení. Vězeňský psycholog ho vyšetřil a zjistil, že jde o paranoidního psychopata.

O rok později ho ve vězení postihl infarkt a úchylný levičák Wilhelm Reich konečně odchází z našeho světa. Bohužel, mnohem víc škody a zla spáchá teprve po své smrti.

Je konec 50-tých let. Na univerzitách a v umělecko-intelektuálních kruzích po celém západě se jako infekce šíří ideologie neo-marxismu. Reichovy spisy ovlivňují celou generaci levičácko-demokratických intelektuálů.

Bývalí žáci a asistenti Wilhelma Reicha pokračují v jeho díle. Jeden z jeho žáků později zakládá v americké Kalifornii organizaci Childhood Sensuality Circle, což byla iniciativa bojující za práva homosexuálů, pederastů a pedofilů. Tato organizace pak velmi aktivně propagovala pedofilii a levičáctví, usilovala o proniknutí do školství a organizovala pedofilně-lobbistické akce i na mezinárodní úrovni.

Jedna z členek této iniciativy, sociální aktivistka jménem Valentina Davila, prohlásila roku 1981 v rozhovoru pro časopis Time : "Věříme, že děti by měly začít se sexem hned po narození."

Díky těmto zrůdám mnoho pedofilních deviantů vylezlo ze svých děr a zaútočilo na bezbranné dětské oběti.

Reichův kult

Reich se významně zasloužil o rozmach organizované pedofilie. Jeho nemocné myšlenky tak nepřímo stojí za velkým množstvím případů sexuálního zneužívání dětí.

Když si vyšinutí levičáci přečetli, že skrze nevázanou sexualitu dosáhnou osvobození a že výchovou dětí k sexu dokáží porazit nacionalismus, začali to ve velkém převádět do praxe.

V Německu, kde byla Reichova ideologie velmi populární, vznikla hustá síť pedofilně-aktivistických organizací a neo-marxisté tam lobbovali za legalizaci pohlavního styku s dětmi. Tvrdili, že prý je to dobré pro jejich duševní vývoj.

Reichův perverzní kult stále vládne a je integrální součástí neomarxistické ideologie. I dnes všichni vidíme pokračující útoky perverzní levičácké propagandy namířené na dětskou populaci :

- Před pár lety vyšly "Standardy pro sexuální výchovu v Evropě" vydané Světovou zdravotnickou organizací, podle kterých se děti od 0 do 4 let mají učit masturbovat a děti od 6 let mají "objevovat" homosexuální styk.

- V Německu vydalo Ministerstvo pro rodinné záležitosti brožuru s názvem "Láska, tělo a hra na doktora", ve které nabádají rodiče, aby sexuálně masírovali své děti ve věku 1-3 let a poskytli malým dětem "neomezenou masturbaci".

- Ve Skandinávii běží televizní pořady určené dětem, kde jim ukazují, jak se souloží a jak se masturbuje. Už v mateřské školce se švédské děti učí nafukovat kondomy.

- V rámci projektu Škola rozmanitosti v německém státě Severní Porýní-Vestfálsko je navržen "výchovný" program o homosexuálních vztazích a transsexuálech. Učitelé mají provádět sérii ukázkových hodin a děti mají vytvářet malá divadelní představení na témata jako : orgasmus, sadomasochismus, anální styk atd.

Závěr

Když vidíme, jaké dopady má vládnoucí neo-marxistická ideologie na západní civilizaci, asi nás ani nepřekvapí, že jeden z předních autorů této ideologie byl nemocný psychopat, zločinec a sexuální deviant.

Celé západní levičáctví je stejné, jako byl Reich. Je stejně zvrácené, zrůdné, prolhané, úchylné a nebezpečné.

Jediným účinným lékem na tuto chorobu je to, čeho se neomarxisté nejvíc bojí a proti čemu permanentně štvou - radikální nacionalismus.