Související články     Na hlavní stránku  

Oikofobie


Historie lidstva nám poskytuje mnoho důkazů, že vnitřní etnická a kulturní jednota, harmonie a soudržnost jedinců v rámci vymezeného společenství jsou aspekty klíčové pro přežití a dlouhodobou prosperitu daného společenství. Deviace, odlišné menšiny a podobné zdroje nejednoty a disharmonie byly zdravou společností většinou eliminovány.


V dnešní Evropě zakořenilo multikulturní levičáctví, které směřuje zcela opačným směrem - směrem k destrukci etnické a kulturní jednoty pomocí importu a ochrany odlišností a deviací. Ideály multikulturního levičáctví jsou propagovány v médiích a oslavovány jako moderní, humanistické a progresivní, ačkoliv jsou už od dob svého vzniku charateristické nepřátelstvím, až nenávistí k tradiční, etnicky a kulturně jednotné bílé společnosti.


Odkud se vzala tato kolektivní proti-národní nenávist ?


Definice


Oikofobie je termín ražený britským politologem a spisovatelem Rogerem Scrutonem jako neklinický popis převládající antikultury mezi západními umělci a intelektuály vůči svému mateřskému kulturnímu prostředí. Tento vztah může vyústit až v nenávist vůči své mateřské kultuře a v nekritické obdivování kultur cizích.


Oikofobie = záporné životní pocity, strach, odpor až averze a nenávist vůči vlastnímu domovu, vlasti, národní kultuře a duchovnímu dědictví vlastní společnosti. (definici formuloval prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc)



Oikofobní anti-kultura


Individuální oikofobie se vždy vyskytovala a vyskytuje u některých narušených, nebo traumatizovaných jedinců. Pokud se takoví jedinci spojí a zformují subkulturu, či hnutí, tak jejich individuální averze a nenávistná kritika vlastní společnosti může vést ke kolektivní, sdílené "anti-kultuře".


Anti-kultura je alternativní kultura, která je v opozici proti tradiční kultuře národa. V moderní historii se jedna z prvních významnějších anti-kultur objevila v souvislosti se vznikem Nové levice v USA. Tato levičácká "anti-kultura" anarchistickým stylem vyjadřovala odmítání všech tradic, společenských norem a dalších kulturních prvků bílé většinové společnosti.


Beatnici ( Beat generation ) představovali první významné hnutí anti-kultury, které vzniklo v New Yorku krátce po válce a upozorňovalo na sebe v 50-tých letech. Byla to skupina velmi alternativních, konvence bořících "umělců".


Čelní představitelé tohoto hnutí:


Jack Kerouac - zakladatel beatniků, básník a literát kanadského původu. Projevovala se u něj psychická porucha - paranoidní schizofrenie. Několik let vyznával budhismus. Zemřel ve 47 letech na následky užívání drog a alkoholu.

Allen Ginsberg - alternativní básník židovského původu, otevřeně homosexuální. Vyznával budhismus. Od 50-tých let byl lídrem beatnického hnutí. Zároveň byl nejvíc politicky aktivním členem (radikální marxista). Jeho spisy byly často v konfliktu se zákonem díky sexuální vulgaritě a perverzi. Také v nich je patrná inspirace židovskými náboženskými texty a mystikou. Ginsberg byl také členem organizace za práva gayů a aktivně bojoval za legalizaci marihuany.


( Povšimněte si úzkého propojení neo-marxismu, homosexualismu a hnutí za legalizaci drog už od samých počátků neo-marxistických levičáckých hnutí ).


William Burroughs - postmoderní básník a spisovatel, bisexuál. Během studií na Harvardu trávil čas v podsvětí a homosexuálních komunitách. Později se stal závislým na opiátech a pravidelně kouřil marihuanu. V roce 1951 opilý a zdrogovaný střelil svou manželku do hlavy.


Herbert Huncke - další ikona beatnické subkultury. Z rozvrácené rodiny, v mládí žil jako potulující se asociál. Závislý na drogách páchal kriminální delikty. S Borroughsem se seznámil, když si od něj jednou koupil zbraň a drogy. Později pěstoval marihuanu na Borroughsově farmě.



Tento "výkvět společnosti" reprezentoval prozatím převázně apolitické hnutí, jehož stoupenci se řadili k uměleckým a altenativně-intelektuálním kruhům. Beatnici inspirovali hnutí Hippies a další alternativní, lidskoprávní a levičácké proudy, které vznikaly od počátku 60-tých let.


Ultra-levičácký žurnalista Jack Newfield později napsal: "Beatnický mysticismus, anarchie, anti-intelektualismus, sexuální a drogové experimentování, nepřátelství k hodnotám střední třídy a idealizace černochů a dobrovolné chudoby, to vše má jasné paralely v Nové levici. Navíc, je tu široký prostor k překrývání mezi beatnickým kreativním vyjadřováním a kulturním vkusem Nové levice." Vystihl to přesně. Primitivní černoši, narkomani, anarchie, perverze, devianti - přesně takový je "kulturní vkus" Nové levice.


Výše uvedení "praotcové" kolektivní oikofobie nám mohou posloužit jako modelové příklady, na nichž můžeme kořeny oikofobie zkoumat. U většiny z nich jejich averze k většinové společnosti pramenila z psychických poruch, ze silně pokřivného charakteru, ze sexuálních deviací, z příslušnosti k odlišným menšinám. Projevovali se negativním postojem vůči bílé většinové společnosti, která k nim oprávněně cítila odpor. Anarchisticky odmítali všechny konvence, morální pravidla i tradiční kulturu bílé společnosti. Místo toho inklinovali k alternativám, menšinám, k asijským náboženstvím apod. Ke všemu cizímu a odlišnému.



Vliv neo-marxismu




U většiny beatniků (kromě těch židovského původu) byla zdrojem jejich oikofobie především jejich narušená psychika. Brzy se ale oikofobie začala masově šířit v souvislosti se vzrůstající aktivitou neo-marxistických hnutí na západě v 60-tých letech. Dostala tak politický a ideologický rozměr.


V 50-tých a 60-tých letech se z různých neo-marxistických proudů na západě rodila tzv. Nová levice. Zásadní vliv na tento proces měli marxisté židovského původu, kteří utekli před nacismem do USA a vezli s sebou radikální levičáctví a anti-fašismus. Mezi takovými byli i marxističtí intelektuálové z "Frankfurtské školy". Jeden z nich, Herbert Marcuse ( "otec Nové levice" ) napsal na počátku 60-tých let, že novými nositeli marxistické kulturní revoluce na západě budou menšiny, vyčlenění a diskriminovaní jedinci a jiné rasy.


Na jejich závěry navázali neo-marxisté z tehdy mladé nastupující generace (např. Michel Foucault), kteří ve svých spisech a projevech pokračovali v radikální kritice západní bílé společnosti. Jejich kritika často směřovala explicitně proti "střední třídě", která ovšem zahrnovala téměř celou bílou většinovou společnost, protože i dělnická třída na západě se díky zvyšující životní úrovni posunula mezi nižší střední třídu.


Marxisté židovského původu ale s sebou na západ vezli i pokročilou formu nenávisti.


Za války nejen nacisté, ale i Židé projevovali radikalismus a nenávist. Sovětský propagandista a antifašista židovského původu Ilja Erenburg vyzýval ve svých textech: "Nepočítejte dny, nepočítejte kilomety. Počítejte jen jedinou věc: počet Němců, které jste zabili. Zabíjejte Němce! Zabíjejte! ..", psal Erenburg v roce 1942 rudoarmějcům.


Koncem války a po válce vygradovala nenávist mnohých Židů k bílým národům. Židovští "intelektuálové" vinili i národy, které proti nacismu od počátku bojovaly a přijímaly mnoho židovských uprchlíků (USA a Británii). Kladli jim například za vinu, že včas nezasáhly proti transportům, nebombardovaly železnice vedoucí do koncentráků atd. Někteří židovští autoři přímo pasovali západní národy do role spoluviníků holokaustu. Tato snaha za každou cenu kolektivně odsoudit všechny bílé národy a křesťanskou civilizaci evidentně vycházela z tradiční, 2000 let trvající averze Židů k bílým křesťanům. Nyní začali bílou společnost destruktivně kritizovat a obviňovat z anti-semitismu, holokaustu, nacismu, rasismu atd. A k útoku na ni začali později využívat odlišné menšiny a imigranty.




Michel Foucault


Francouz M. Foucault byl jedním z nejvlivnějších levičáckých filosofů a současně jeden z nejvíce provokativních. Experimentoval s hašišem, opiem a LSD. Pravidelně se na delší dobu vytrácel z veřejného života a unikal do homosexuálního podsvětí San Francisca. Chtěl zrušení věznic - považoval je za nástroj represivní moci. Byl zastáncem legalizace incestu a sexu s dětmi.


Jeho ideálem byla "heteropolis" - "barevné" městské aglomerace fungující na principu heterofílie ( xenofilie ) - na obdivu a lásce ke všemu odlišnému a cizímu. Přišel tedy s utopickým modelem multikulturních, otevřených, ultra-liberálních západních velkoměst, kde všichni mají žít alternativním bezkonfliktním životem. Hořící Londýn 2011 nám napovídá, jak vypadá aplikace této utopie v praxi.


Ve svých marxisticko-filosofických spisech silně kritizuje společnost za to, že udržuje morální normy a tradiční řád a vyžaduje od svých občanů, aby se těmto normám a řádu podřídili a přijali ho.


Jeho myšlenky jsou silně ovlivněny jeho homosexualitou a s tím spojenými frustracemi:

- většinová společnost dodržovala tradiční morální konvence a odmítala deviace, proto Foucault bojoval proti tradičnímu řádu a morálce;
- většinová společnost odmítala homosexuály, takže Foucault jí kritizoval a volal po toleranci a xenofilii;
- většinová společnost mu nedovolovala otevřené homosexuální chování, proto ji Foucault označoval za represivní a diskriminační;


V jeho spisech je patrné, že kritizuje a snaží se eliminovat všechny bariéry, které mu bránily otevřeně naplnit jeho homosexuální, narkomanské a pedofilní choutky.


Závěr



Kolektivní oikofobie vykvetla z prostředí deviantů a odlišných menšin a stala se charakteristickou pro dnešní multikulturně-levičácké intelektuály a umělce, pseudo-humanisty a ultra-liberály.


Oikofobie, na individuální úrovni, je psychická porucha, která v sobě nese rysy neurozy a psychopatie a bývá akcelerována přijetím multikulturně-levičáckých ideálů. U některých jedinců oikofobie pramení převážně z jejich psychiky, u jiných může být oikofobie částečně důsledkem jejich ideologického zaměření, například když se jedinec stane rigidním stoupencem multikulturního levičáctví, jehož imanentí součástí jsou předpoklady pro oikofobní názory a chování.


U některých patologických případů je oikofobie doprovázena etno-masochismem - nejen averze k vlastnímu národu, ale i pocit uspokojení z nenávistné kritiky a útoků proti své vlastní bílé společnosti.


V každém případě si oikofobové zaslouží radikální opozici a odboj ze strany nacionálních sil a všech zdravých občanů, dokud nebudou ze společnosti eliminováni, stejně jako všichni ostatní nebezpeční devianti.