Nová levice - první úder kulturního marxismu

Nová levice se zformovala do dnešní podoby v 60-tých letech a dnes stojí na pozadí hlavních a převážně negativních až destruktivních kulturních změn, jakých jsme dnes svědky.

Starý výklad marxismu říkal, že dělníci a rolníci jsou vykořisťovaná třída a nositelé revoluce. Buržoazie a další vlastníci kapitálu jsou ti zlí, které je třeba revolučně svrhnout.
Kulturní marxismus říká, že černá rasa, židé, imigranti, homosexuálové, feministky a jiné menšiny jsou utlačované. A tradiční bílá většinová společnost v Evropě a USA je ta zlá, rasistická, antisemitská a je třeba ji radikálně překopat včetně jejích kořenů.

"Kulturní marxismus" (nebo také kulturní bolševismus), jaký Nová levice praktikuje, má své kořeny hluboko v minulosti, v dobách kdy si někteří marxističtí "intelektuálové" začínali uvědomovat, že komunismus sovětského typu a staré pojetí marxismu nefungují a nemohou se rozšířit na západ, což bylo jejich cílem.


Marx ve svých utopických spisech v polovině 19. století předpovídal, že komunismus/socialismus nejdříve zvítězí v rozvinutých západních zemích a až později na východě. To byl první významný omyl, protože nic takového se nestalo. Pak přišla 1. světová válka a podle předpovědí marxismu-leninismu měla pracující třída z celé Evropy odmítnout válku a společně rozpoutat rudou revoluci. To se opět nestalo a vojáci z pracující třídy šli roku 1914 s optimismem bránit svou zemi.


To byly jedny z hlavních nesplněných předpovědí staré marxisticko-leninské ideologie.

Někteří marxističtí "intelektuálové" proto v této deziluzi začali přemýšlet, proč to nefunguje, proč se rudá revoluce nedokáže rozšířit na západ, proč pracující lidé v západní Evropě a USA nehodlají revolučně nastolit bolševismus ve své zemi.

A došli k názoru, že hlavní bariérou je západní křesťanská kultura a tradiční hodnoty evropské civilizace. A tak se zrodil "kulturní marxismus", jehož cílem je evropskou kulturu a její hodnoty rozbít, aby levičáctví mělo volnou cestu k vítězství a převzetí moci.

Přední otcové kulturního marxismu (či kulturního bolševismu) byli dva marxističtí filosofové : Gyorgy Lukács a Antonio Gramsci, kteří se spolu znali z komunistických sjezdů.

Gyorgy Lukács a revoluce v Maďarsku


Lukács byl maďarský marxistický filosof a literární kritik. Byl synem židovského bankéře Löwingera. Jako první z marxistickým filosofů projevil myšlenky, že k vítězství mezinárodního komunismu v Evropě je nutné nejprve zničit starou křesťanskou kulturu a tradiční hodnoty společnosti.

Jeho spis Historie a třídní uvědomění ho posunul mezi přední marxistické ideology. Jeho myšlení je obsaženo v jeho větách: "Viděl jsem revoluční destrukci společnosti jako jediné možné řešení kulturních rozporů této epochy.." Dále Lukács uvedl : "Takové celosvětové převrácení hodnot nemůže nastat bez vyhlazení starých hodnot a vytvoření nových hodnot revolucionáři."

Po 1. světové válce v roce 1918 válce došlo k rozpadu rakouské monarchie. Maďarsko bylo na straně poražených států, nastala zde chaotická politická situace, chudoba, inflace a navíc nespokojenost obyvatel kvůli sankcím.

Toho využili bolševici, dostali se k moci a 21. března 1919 nastolili bolševický režim. Vůdcem bolševiků byl Béla Kun (Béla Kohn), komunista židovského původu. Téměř celé politické vedení bolševické revoluce bylo tvořeno osobami židovského původu. Režim zavedl teror, znárodňování, ale zároveň i sociální reformy za účelem získání sympatií.

27. března byla zakázána náboženská výuka ve školách, školství bylo znárodněno a stejně tak i vše ostatní. Radikální židovští agitátoři z Budapešti šířili v zemi strach a propagandu, zaštiťovali se příchodem Rudé armády z Ruska (která nakonec nepřišla díky porážce na Ukrajině) a slibovali rozšířit bolševickou revoluci až k francouzským hranicím. Znárodňování a zmatky poslaly zemi ke dnu, distribuce potravin kolabovala. Během toho období výrazně vzrost antisemitismus.

Lukács se v této bolševické republice stal Komisařem pro Kulturu a ihned zavedl své myšlenky do praxe. Tento přední marxistický myslitel a filosof osobně vydal rozkaz k popravě nejméně 8 lidí. Jeho programem byl kulturní terorismus s cílem šokovat a vykořenit tradiční kulturu a hodnoty maďarského národa.

Součástí jeho programu bylo i zavádění radikální sexuální výchovy do základních škol, usnadnění rozvodů a dostupnosti antikoncepce. Děti byly učeny, aby odhodily tradiční morální pravidla svých rodičů a předků, aby je odsoudily jako zastaralé. Také byly zavedeny zákony a opatření na ochranu menšin. To vše mělo vytvořit kulturně vykořeněné prostředí vhodné pro šíření bolševických ideálů a zároveň takové prostředí by bylo výhodné i pro zájmy židovské menšiny, která vedla maďarskou revoluci.

Maďarský historik Oszkár Jaszi uvedl, že mezi politickými vůdci bolševické revoluce v Maďarsku bylo 95% lidí židovského původu. Neblaze se proslavil hlavně Tibor Szamuely, další z vůdců bolševického režimu, který si zformoval svou vlastní jednotku zvanou "Leninovi kluci". Tato jednotka se pak dopouštěla rozsáhlého násilí na obyvatelstvu.

Naštěstí, maďarská bolševická revoluce byla po pár měsících poražena a moc převzali nacionalisté.

Lukács opustil Maďarsko a v roce 1922 se stal jedním ze zakladatelů Institutu pro sociální výzkum na univerzitě ve Frankfurtu, který vešel ve známost jako Frakfurtská škola - hlavní ideologická bašta dnešní Nové levice. V té době přišel s konceptem "kulturního pesimismu", který spočívá v tom, že ve společnosti musí být vyvolána beznaděj a rozpory, aby lidé přijali revoluční ideály neo-marxismu a jeho nové "levičácké" kultury.

Bavorská revoluce


Po porážce Německa ve válce se země ocitla v chudobě a zmatku. V Bavorsku bolševici využili situace k převratu, svržení monarchie a nastolení anarchisticko-bolševického režimu v listopadu roku 1918.

Vůdcem revoluce byl Kurt Eisner ( původem Žid ), který již během války byl odsouzen za zradu a podněcování ke stávkám. Všichni hlavní představitelé bavorské revoluce byli Židé : Rosa Luxemburgová a její manžel Leo Jogiches, Eugen Levine, Gustav Landauer, Paul Levi atd. Zároveň byli v úzkém propojení a koordinaci s mezinárodními bolševiky v Rusku, Maďarsku atd.

Po atentátu na Eisnera se novým vůdcem stal Gustav Landauer (zde na fotce), původem také Žid a hlavní představitel anarcho-komunismu. Jeho hlavním nařízením byl zákaz výuky historie na všech školách. To byl další prvek neo-marxistického kulturního terorismu ve snaze odstřihnout společnost od jejích kořenů a tradic.

Stejně jako revoluce v Maďarsku byla bolševická revoluce v Bavorsku po pár měsících poražena nacionálními jednotkami.


Tyto krvavé bolševické revoluce, jejichž hlavní představitelé byli Židé, vyvolaly silný nárůst antisemitských nálad v celé Evropě (svědkem bolševické revoluce v Bavorsku byl i Hitler a mnoho členů budoucí nacistické strany). Není tedy možné tolerovat mediální propagandu, která vyvolává dojem, že bílá rasistická společnost bezdůvodně nenáviděla židovskou menšinu, což vyvrcholilo holokaustem. Antisemitismus do určité míry podnítili sami Židé svou vysokou účastí v bolševickém násilí a v šíření marxistické ideologie a jejích odnoží.

Gramsci


Gramsci, italský marxistický filosof (asi albánského původu), své myšlenky publikoval hlavně v meziválečném období, po krachu rudých revolucí ve střední Evropě. Začínal jako studenský marxistický radikál.

Projevoval jistou posedlost zaměřenou proti církvi. Během svého pobytu ve vězení se jednoho dne v důsledku onemocnění zhroutil a na nějaký čas ztratil vědomí. Dozorci byli přesvědčeni, že umírá a tak k němu zavolali kněze. Když se Gramsci probral k vědomí, tak první věc o kterou se zajímal bylo, jestli nad ním nenáviděný kněz neprovedl poslední pomazání a ve svých dopisech pojevoval rozčilení, že se proti knězi v bezvědomí nemohl bránit.

Podle Gramsciho musí marxismus na západě jít cestou :

- "pasivní revoluce" (postupná infiltrace a manipulace společnosti, která si bude na změny zvykat) a ne cestou násilné rudé revoluce, která nemá na západě šanci na úspěch.

- pro úspěch této pasivní revoluce je třeba vytvořit novou třídu marxistických intelektuálů, kteří budou jádrem této revoluce.

- Gramsci dále použil termín "dlouhý pochod institucemi", který silně inspiroval Nové levičáctví. Podle něj musí tito noví marxističtí intelektuálové obsazovat pozice v důležitých institucích - ve školství, v médiích, v kultuře, v politice, na úřadech - a ze svých pozic pak provádět demokratickou cestou, pomalu a postupně změny vedoucí k nastolení levičácké společnosti a kultury.

Gramsci prosazoval v podstatě delegitimizaci a opuštění systému kulturních hodnot tradiční bílé společnosti. A protože tyto kulturní hodnoty zasahují do všech sfér našeho života - do škol, médií, umění a dalších institucí - pak Gramsci požadoval reformu všech těchto sfér.

Gramsci kladl důraz na školství. Kritizoval, že italské školství vede žáky ke "konformitě", k životu v souladu s tradicemi a národní kulturou. Kritizoval, že systém výuky je vyjádřením "kulturního klimatu rozšířeného do italské společnosti starými tradicemi", což podle Gramsciho způsobuje odtržení školství od reálného života.

Prosazoval tedy nový model školství příznivý pro šíření marxistické kultury. Přesně takový nový model školství existuje dnes, hlavně na západě, kde levičáci do školství protlačili výuku multikulturní utopií, pocitů viny a pseudo-humanismu, místo výuky tradičních kulturních a vlasteneckých hodnot. Prvky domácí kultury a výuka tradičních národních hodnot jsou systematicky odstraňovány, aby "nepobouřily" imigranty a menšiny.

Gramsci prosazoval i ovlivňování jazyka. Když někdo manipuluje jazyk a způsob jeho užívání, pak může do jisté míry řídit myšlení lidí, tabuizovat určitá témata a podobně. I to se dnes děje. Do národních jazyků jsou vlivem levičáků v médiích, filmovém průmyslu a školství importována nová slova a slovní spojení, z jiných slov se stala tabu, jsou šířeny výrazy z jazyků menšin atd.

Média jsou důležitá v Gramsciho modelu. Musí být využita k šíření "nové" levičácké kultury a myšlenek.

I umění se podle něj musí zapojit do boje za levičáckou "novou kulturu". K tomu je třeba, aby se "noví umělci narodili pro potřeby hnutí." Podle Gramsciho, jejich revoluční nadšení musí být podníceno z "hloubky jejich osobností, které by dříve nenašly dostatečnou sílu plně se vyjádřit". V praxi tedy neo-marxisté mají podněcovat marxistické revoluční ideály ve skupinách morálně rozložených a neúspěšných "umělců" , kteří pak budou skrze své umění nadšeně šířit levičácké ideály a "hodnoty", dekadenci a boření morálního řádu.

I tato vize se později stoprocentně naplnila, když Nová levice našla své zázemí v uměleckých kruzích a různí duševně labilní umělci z undergroundových subkultur se stali mluvčími mnoha levičáckých skupin a frakcí.

Závěrem

Ačkoliv byly rudé revoluce z let 1918 - 1919 ve střední Evropě poraženy a Sovětský svaz se uzavřel do stalinské totality, marxisté na základě těchto neúspěchů přišli s novými strategiemi a inovacemi své ideologie. Jejich nový "kulturní marxismus" se stal mnohem nebezpečnější zbraní, než starý revoluční marxismus-leninismus, protože se začal tvářit umírněně, až demokraticky a zaměřil svůj útok na samou základnu evropské kultury. Ve Frankfurtské škole se spojil s teoriemi Freudismu a k útoku na naši společnost začal využívat metody psychoanalýzy a manipulace.

Po roce 1920 přišel v Evropě nástup fašistických sil, které vyhnaly mnoho levičáckých ideologů do USA, kde neo-marxisté vytvořili novou základnu moderního levičáctví.

Dnešní "kulturní marxismus" zahrnuje nám známou politickou korektnost, politiku multikulturalismu, anti-rasismu a vynucené tolerance, boj proti xenofobii a za lidská práva menšin, genderovou politiku a kvóty atd. atd. Vše je maskováno dobrotivými, demokratickými a moderními hesly o lásce, toleranci, nutnosti diverzity a pracovních sil ze třetího světa atd. atd. Ovšem pod povrchem toho všeho je jen destruktivní fanatismus, zvrácenost a touha po moci.