Související články     Na hlavní stránku  

Nová levice a pilíře moderního levičáctví



Nová levice vznikla jako proud levičáckých myšlenek a hnutí, které se v průběhu 40-tých a 50-tých let distancovaly od staré linie marxismu a komunismu sovětského typu. Nová levice založila své ideály na kombinaci marxistické filozofie, psychoanalýzy, liberálně-levičácké formy demokracie a otevřenosti široké paletě myšlenek, které se orientovaly kolem "moderních" témat : rasových, genderových, rovnostářství, (homo)sexuality, ekologie, lidských práv apod.


Nová levice vznikla na západě, kam před válkou utíkalo mnoho levičáckých filosofů (zejména marxistů žid. původu), aby se zde usadili a šířili levičáctví. Dnešní N.L. zahrnuje množství nezávislých polit. stran, hnutí, organizací a skupin, které spojuje obhajoba multikulturalismu, anti-rasismu, anti-fašismu, "humanismu", feminismu, ekologismu, homosexualismu, lidsko-právního socialismu atd.


Staré levici šlo o svržení bohaté buržoazie a nastolení politické a ekonomické vlády dělnictva. Nové levici jde především o "kulturní revoluci" - o radikální změnu celé západní kultury a civilizace dle jejich zvrácených představ.


Tato kulturní revoluce má za cíl pomalu a postupně vykořenit tradiční evropskou kulturu a převrátit naruby tradiční společenské i rodinné vztahy. Zlikvidovat národní identitu - pocit příslušnosti k národu, hrdost, vlastenectví a tradiční hodnoty. Nahradit je má internacionální multi-kulturní euro-socialismus.


Nová levice, to je radikální nesouhlas a odpor proti křesťanské civilizaci, jejím kořenům a životnímu stylu. To se projevuje preferováním jiných kultur a podporou nepřátel své vlastní země.




Pilíře moderního levičáctví


Dva základní pilíře, na kterých stojí Nové levičáctví :



1) Marxismus (Tvůrce - Karl Marx) / neo-marxismus


Otec Karla Marxe - původním jménem Herschel Mordechai - byl židovský právník z bohaté rodiny a syn rabína. Karl Marx se dá charakterizovat jako typický líný a znuděný "filosof" ze zámožné rodiny, který se držel dál od práce a čas věnoval vymýšlením utopických teorií o boji dělnické třídy proti "buržoazii".


Marxismus na němž stojí Stará levice se orientuje na ekonomicko-sociální otázky : chudí dělníci, bohatá buržoazie, třídní rozpory, kapitál ...

Neo-marxisté (Nová levice) se více orientují na kulturu - chtějí zbořit konzervativní kulturu, překopávat tradiční hodnoty, rodinu, společnost a tím mění i tvář celé civilizace .


Stará levice čerpá zejména z Marxova nejznámějšího spisu Kapitál. Nová levice naopak čerpá z Marxových filozofických spisů, které napsal dříve.


Rudá revoluce v pozdějším Sovětském svazu zbořila staré ekonomické a politické uspořádání, převrátila model vlastnictví výrobních prostředků a kapitálu atd. Ale kulturní oblast, kromě náboženství, se staří marxisté-leninisté nechystali tak radikálně převrátit. Například konzervativní model rodiny, podpora vlastenectví, postoj k homosexualitě, nebo k různým anti-konzervativním subkulturám, to v komunistických zemích zůstalo víceméně v tradičním duchu.


Nedošlo tedy k podobným revolučním změnám v oblasti kulturní, jak si přáli někteří marxističtí "intelektuálové", kteří očekávali rozkvět moderních "vymožeností", jako alternativního "psycho-umění", homosexuality, polygamie, otevřené sexuality, obscénností atd. Místo toho se rozvíjely tendence, které "kulturní" marxisté nenáviděli - silné autority, vyšší pracovní nasazení, pevná hierarchie, podpora vlastenectví. Navíc stalinisté likvidovali trockisty, ke kterým měli marxisté na západě blízký vztah.


I to bylo důvodem, proč se reprezentanti západní Nové levice postupně distancovali od východní "konzervativní" levice.



2) Psycho-analýza (Tvůrce - Sigmund Freud)


Psychoanalýza je teorie a praxe, která zkoumá lidskou osobnost. Podle této teorie se lidské chování řídí dle motivů a sklonů ukrytých hluboko v podvědomí. Hlavní vliv mají sexuální pudy - libido.


Byla vytvořena S. Freudem koncem 19. století a původně byla především světo-názorem. Pro stoupence Freuda se psychoanalýza stala téměř náboženským hnutím, které mělo změnit celou společnost. Někdy se mluví i o "kultu psychoanalýzy".

Velké sympatie si psychoanalýza získala mezi marxisty, kteří spojili psychoanalýzu s neo-marxismem a získali tak mocný nástroj pro manipulaci s celou společností.


Úchylnost ?


Psychoanalýza například tvrdí, že chování a sklony chlapce v předpubertálním věku jsou motivovány "Oidipovým komplexem" : malí chlapci chovají erotickou žádostivost k matce a zároveň nepřátelství ke svým otcům, neboť v nich vidí sexuálního konkurenta v boji o přízeň matky.


Psychoanalýza dále definuje vývojové fáze dítěte : První fází je "orální fáze", kdy dítě, podle Freuda, cítí svá ústa jako erotogenní zónu a uspokojuje ho cucání prstů, či sání mléka. Druhou fází je "anální fáze"- eroticky citlivou zónou se stává anální část těla a dítě cítí uspokojení při vyměšování a zároveň se učí toto uspokojení potlačovat zadržováním stolice. Tyto fáze během dětství a způsob, jak je dítě prožívá a vyrovnává se s nimi, pak předurčují vývoj jeho osobnosti. Freud se také věnoval výkladu snů.


Není divu, že psychoanalýza byla ve své době hodnocena jako "úchylná" a přesexualizovaná teorie.



Jaké pozadí ovlivňovalo Freuda, jeho psychoanalytickou teorii a tím i myšlenky ideologů Nové levice , kteří z Freudovy psychoanalýzy intenzivně čerpali ?




Chasidismus a kabala v psychoanalýze



Sigmund Schlomo Freud byl neurolog židovského původu, pocházel z rodiny chasidských židů, kteří jsou známi svým důrazem na židovskou mystiku - kabalu. Freud nikdy neskrýval své židovství a byl členem sionistické organizace Kadimah. Ve své knihovně měl mnoho mystických kabalistických spisů. Mnoho prvků z židovských tradic, kabaly a chasidismu lze najít v jeho psychoanalytické teorii.

Zároveň teorii psychoanalýzy ovlivnil i Freudův sionismus a odpor k antisemitismu - proto má psychoanalýza sklon a manipulativní potenciál měnit jednotlivce i celou společnost.


Chasidé byli židé žijící ve východní Evropě. Žili v uzavřených a chudých sektách na venkově. V těchto venkovských sektách panovala velká pověrčivost, víra ve skřítky či démony (dybuky), provádění mystických praktik a meditací, jakož i lidové magie. Významnou úlohu má místní dědičný rabín.


Chasidismus - jejich náboženský směr - se kromě iracionálních a pověrčivých rysů vyznačuje také silně spontánnímy projevy emocí, emotivním tancem a hudbou. Hlavní roli hraje kabala. Zároveň má chasidismus odpor ke vzdělání. Velký důraz chasidské hnutí klade také na zázraky a mocné činy, prováděné chasidskými představiteli (tzv. cadiky).


Zajímavé je, že chasidé uznávají existenci více bohů. Jednotu vidí v sexuálním styku a téma sexuální se vyskytuje i v jejich modlitbách. Satan je pokládán za nepřítele, ale chasidé se k němu modlí aby jej usmířili. Israel Shahak popisuje jednu z jejich praktik :
"zbožný Žid si před jídlem i po jídle rituálně umyje ruce a pronese zvláštní modlitbu. Jednou tedy uctívá boha tím, že podporuje božský svazek Syna a Dcery, ale podruhé vzývá Satana, který miluje židovské modlitby a rituály do té míry, že když mu jich pár nabídnou, na chvíli ho to zabaví a zapomene prznit božskou Dceru." (Shakah - Historie a náboženství Židů)


Sexualita se mezi chasidy projevuje velmi otevřeně a děti jsou sexuálně poučovány již od 4 let. Muži tráví mnoho času ve společných lázních, společně s dětmi. Jsou nazí a mají zakázáno se zahalovat. Stejně jako v jiných židovských komunitách se praktikovala rituální obřízka, spojená s praktikou "Mecica be-pe" při které Mohel ( muž provádějící obřízku ) ústy vysává krev z obřezaného krvácejícího penisu chlapce z důvodů vyčištění rány.


Z takového prostředí pocházela rodina Sigmunda Freuda. Ačkoliv byl Freud ne-náboženským materialistou, tak způsob myšlení, zvyky a tradice, které Freud načerpal z chasidismu a židovkých mystických textů ho silně inspirovaly při tvorbě jeho teorií.


Psycholog David Bakan ve své knize Sigmund Freud and The Jewish Mystical Tradition (1957) nalezl mnoho takových spojitostí mezi Freudovou psychoanalýzou a židovskou mystikou. Některé teorie psychoanalýzy se zdají být přímo převzaty z učení židovské kabaly a chasidismu. Stejně jako chasidismus je plný mystiky a magie, tak i psychoanalýza vyzdvihuje iracionalitu (to, co se vymyká rozumu) ve světle moderních věd.


Kabala například mluví o existenci 4 stupňů, 4 propojených "světů". To odpovídá různým stupňům lidského vědomí v teorii psychoanalýzy ( vědomí, předvědomí, nevědomí ). V nejnižším kabalistickém světe - Assiah - sídlí démoni. Podobně v teorii psychoanalýzy v nejhlubším stupni psychiky - v nevědomí - sídlí nejnižší pudy.


Kabalistická kniha Zohar popisuje rodinné vztahy na erotické bázi a vzájemné soupeření mezi rodiči a dětmi o přízeň. To odpovídá Oidipově komplexu, která popisuje Freudova teorie. Kabala i chasidismus jsou velmi otevřené v sexuálních ( i homosexuálních ) tématech. Stejně tak i psychoanalýza. Při praktikování psychoanalýzy se dle Freudovy metody mezi pacientem a terapeutem navazuje "přenos", jakési důvěrné duchovní propojení. I k tomu lze najít paralelu v kabale i praktikách chasidských komunit. Podobných souvislostí popsal David Bakan mnoho.


Chasidismus, kabalistická mystika a sionismus měly silný vliv na Freuda a jeho teorie, které se později staly pilířem moderního levičáctví.
 



Psychoanalýza ve službách marxismu


Psychoanalýza kromě teorie zahrnuje také samotnou terapii. "Léčba" jednotlivého pacienta má za cíl trvale změnit jeho psychiku a tím docílit změnu jeho života. Podle teorie psychoanalýzy se lidský charakter a osobnost vytváří v dětství, vše tedy závisí na společenských podmínkách a vlivech z okolí. Psychoanalytik tedy "vrtá" hluboko v pacientově mysli, zkoumá zážitky z dětství a analyzuje vztahy k rodičům. Na základě těchto zjištění pak "upravuje" pacientovu psychiku.


Nástupci Freuda vyvinuli "kulturní psychoanalýzu", která se snaží určit, jaké sociální a kulturní vlivy v dětství předurčují určité společenské, kulturní a politické postoje a hodnoty v dospělosti.


Marxisté z Frankfurtské školy - zakladatelé Nové levice - se rozhodli zkombinovat marxismus s psychoanalýzou - využít psychoanalytické teorie a odhalit psychologické kořeny sociálních a kulturních jevů, které se považují za nevyhovující (např. vlastenectví, konzervativní morálka, národní hrdost ..). A následně budou usilovat o odstranění příčin těchto jevů a celkovou změnu společnosti podle marxistických představ.


Psychoanalýza našla uplatnění v řadě publikací a studií vydaných Frankfurtskou školou. V jedné studii vydané roku 1950 psychoanalytickými metodami zkoumali malou skupinu lidí s vlasteneckými a konzervativními názory. Zjistili, že většina vyrůstala v tradičních rodinách s dominantním otcem a konzervativní výchovou. Z toho vyvodili bizarní závěr, že je nutné tradiční model rodiny, mužskou dominanci a konzervativní výchovu zrušit a nahradit je ultraliberálními a anti-konzervativními přístupy, aby z dětí vyrůstali levičáci bez vlastenectví a národní identity.