Nová levice a pilíře moderního levičáctví

Nová levice vznikla jako proud liberálně-levičáckých hnutí a myšlenek, které se koncem 50-tých let oddělily od staré linie marxismu. Založila své ideály na kombinaci kritického neo-marxismu, levičácko-liberální demokracie a otevřenosti široké paletě myšlenek a hnutí, které se orientovaly kolem "moderních" témat : rasových, genderových, rovnostářství, (homo)sexuality, ekologie, lidských práv apod.

Dnešní N.L. zahrnuje množství nezávislých polit. stran, hnutí, organizací a skupin, které spojuje obhajoba multikulturalismu, anti-rasismu, anti-fašismu, "humanismu", feminismu, ekologismu, lidsko-právního socialismu ...

Před válkou, po nástupu fašistických sil, utíkalo mnoho levičáckých filosofů a aktivistů na západ (mezi nimi mnoho marxistů židovského původu), aby se zde usadili a šířili levičáctví.

Dnes Nová levice provádí na západě ( a už i u nás ) pomalou a systematickou, neo-marxistickou kulturní revoluci ( kulturní bolševismus ), která má za cíl vykořenit tradiční evropskou kulturu a převrátit naruby tradiční společenské i rodinné vztahy. Zlikvidovat pocit příslušnosti k národu, hrdost, vlastenectví, tradiční morálku a hodnoty. Chystá se vše nahradit multikulturně-levičáckou "kulturou" a modely sociálních vazeb.

Nová levice, to je radikální nesouhlas a odpor proti křesťanské civilizaci, jejím kořenům a životnímu stylu. To se projevuje preferováním jiných kultur a podporou nepřátel své vlastní země. N.L. se zaměřuje hlavně na kulturu a společenské vazby. Nové levici jde především o "kulturní revoluci" - o radikální změnu celé západní kultury a civilizace dle svých zvrácených představ.

Pilíře moderního levičáctví

Můžeme definovat dva základní pillíře, na kterých stojí Nové levičáctví :


1) Marxismus (Tvůrce - Karl Marx) / neo-marxismus

Otec Karla Marxe - původním jménem Herschel Mordechai - byl židovský právník z bohaté rodiny a syn rabína. Karl Marx se dá charakterizovat jako typický líný a znuděný "filosof" ze zámožné rodiny, který se držel dál od práce a čas věnoval vymýšlením utopických teorií o boji dělnické třídy proti "buržoazii".

Marxismus na němž stojí stará levice se orientuje na ekonomicko-sociální otázky : chudí dělníci, bohatá buržoazie, třídní rozpory, kapitál ...

Neo-marxisté (Nová levice) se více orientují na kulturu - chtějí ji měnit, překopávat tradiční hodnoty a vztahy a tím mění i tvář celé civilizace .

Rudá revoluce v pozdějším Sovětském Svazu zbořila staré ekonomické a politické principy, převrátila model vlastnictví výrobních prostředků a kapitálu atd. Ale na kulturní oblast se staří marxisté-leninisté v praxi příliš neorientovali.

Nedošlo tedy k podobným revolučním změnám v oblasti kulturní, jak si přáli někteří marxističtí "intelektuálové", kteří očekávali rozkvět moderních "vymožeností", jako je avantgardní "umění" inspirované psychoanalýzou, homosexuality, polygamie, otevřené sexuality, obscénností atd. Místo toho se rozvíjely tendence, které "kulturní" marxisté nenáviděli - silné autority, vyšší pracovní nasazení, pevná hierarchie, tvrdost.

To bylo zklamání, které podnítilo rozkvět "kulturního" neo-marxismu a jeho orientaci na západní Evropu a USA s cílem provést kulturní revoluci zde.

Mezi základní znaky kulturního neo-marxismu patří :

1. Vykořeněnost - odpor ke kořenům a tradicím, nenávist ke společnosti a svému národu. Snaha vykořenit celou bílou společnost, naopak u menšin jejich kořeny podporují.

2. Orientace na "umění" - neo-marxisté se často rekrutují z uměleckých kruhů ( nejde o umění vrcholové, ale o umění alternativní, dekadentní, šokující, psychadelické, bořící konvence apod.) Proto mnoho představitelů levičáckých kruhů jsou "umělci". V těchto "uměleckých" sférách se většinou sdružují lidé odlišní od zbytku společnosti - naivní utopisté, ultra-liberálové, alternativci, osoby psychicky nestálé, rozpolcené apod. Takové "umění" jim dává možnost úniku a uvolnění jejich psychických konfliktů, traumat, neuróz nebo deviací. Dalšími líhněmi levičáctví jsou filosofické, sociologické a podobné fakulty.

3. Anarchismus - ideálem je buřič revoltující proti celé společnosti, utápějící se ve snech a drogách. Neo-marxismus chová odpor k autoritám, pořádku, disciplíně, společenským a morálním pravidlům. Vše označuje za "fašistické" a snaží se to nabourávat.

4. Utopismus a manipulace se společností - věří, že společnost lze jakkoliv změnit. Snaží se změnit a rozvrátit i přirozené vztahy a instinkty, které se formovaly tisíce let během vývoje lidstva (např. mužská a ženská role, instinkt bránit své území, obávat se cizinců atd.)

Konzervativní nacionalisté chápou společnost (národ) jako živý organismus, ve kterém se přirozenou cestou vyvinuly tradiční vztahy a vazby mezi jednotlivci, funguje zde nadřízenost a podřízenost a každý zná své místo a roli. Zásadně měnit a manipulovat s tímto organismem znamená ho zabít či znetvořit.

Levičáctví toto nechápe a snaží se se společností sociálně manipulovat a přetvářet jí podle svých utopických teorií. Rozbíjí a mění tradiční vztahy a tím společnosti působí vážné deformace, oslabení její obranyschopnosti a v důsledku i smrt.

2) Psycho-analýza (Tvůrce - Sigmund Freud)


Psychoanalýza je teorie a praxe, která zkoumá lidskou osobnost. Podle této teorie se lidské chování řídí dle motivů a sklonů ukrytých hluboko v podvědomí. Hlavní vliv mají sexuální pudy - libido.

Byla vytvořena S. Freudem koncem 19. století a původně byla především světo-názorem. Pro stoupence Freuda se psychoanalýza stala téměř náboženským hnutím, které mělo změnit celou společnost. Někdy se mluví i o "kultu psychoanalýzy".

Velké sympatie si psychoanalýza získala mezi marxisty, kteří spojili psychoanalýzu s neo-marxismem a získali tak mocný nástroj pro manipulaci s celou společností.


Úchylnost ?

Psychoanalýza například tvrdí, že chování a sklony chlapce v předpubertálním věku jsou motivovány "Oidipovým komplexem" : malí chlapci chovají erotickou žádostivost k matce a zároveň nepřátelství ke svým otcům, neboť v nich vidí sexuálního konkurenta v boji o přízeň matky.

Psychoanalýza dále definuje vývojové fáze dítěte : První fází je "orální fáze", kdy dítě, podle Freuda, cítí svá ústa jako erotogenní zónu a uspokojuje ho cucání prstů, či sání mléka. Druhou fází je "anální fáze"- eroticky citlivou zónou se stává anální část těla a dítě cítí uspokojení při vyměšování a zároveň se učí toto uspokojení potlačovat zadržováním stolice. Tyto fáze během dětství a způsob, jak je dítě prožívá a vyrovnává se s nimi, pak předurčují vývoj jeho osobnosti. Freud se také věnoval výkladu snů.

Není divu, že psychoanalýza byla ve své době hodnocena jako "úchylná" a přesexualizovaná teorie.



Jaké pozadí ovlivňovalo Freuda, jeho psychoanalytickou teorii a tím i myšlenky ideologů Nové levice , kteří z Freudovy psychoanalýzy intenzivně čerpali ?

Chasidismus a kabala v psychoanalýze


Sigmund Schlomo Freud byl neurolog židovského původu, pocházel z rodiny chasidských židů, kteří jsou známi svým důrazem na židovskou mystiku - kabalu. Freud nikdy neskrýval své židovství a byl členem sionistické organizace Kadimah. Ve své knihovně měl mnoho mystických kabalistických spisů. Mnoho prvků z židovských tradic, kabaly a chasidismu lze najít v jeho psychoanalytické teorii.

Zároveň teorii psychoanalýzy ovlivnil i Freudův sionismus a odpor k antisemitismu - proto má psychoanalýza sklon a manipulativní potenciál měnit jednotlivce i celou společnost.

Chasidé byli židé žijící ve východní Evropě. Žili v uzavřených a chudých sektách na venkově. V těchto venkovských sektách panovala velká pověrčivost, víra ve skřítky či démony (dybuky), provádění mystických praktik a meditací, jakož i lidové magie. Významnou úlohu má místní dědičný rabín.

Chasidismus - jejich náboženský směr - se kromě iracionálních a pověrčivých rysů vyznačuje také silně spontánnímy projevy emocí, emotivním tancem a hudbou. Hlavní roli hraje kabala. Zároveň má chasidismus odpor ke vzdělání. Velký důraz chasidské hnutí klade také na zázraky a mocné činy, prováděné chasidskými představiteli (tzv. cadiky).

Zajímavé je, že chasidé uznávají existenci více bohů. Jednotu vidí v sexuálním styku a téma sexuální se vyskytuje i v jejich modlitbách. Satan je pokládán za nepřítele, ale chasidé se k němu modlí aby jej usmířili. Israel Shahak popisuje jednu z jejich praktik :
"zbožný Žid si před jídlem i po jídle rituálně umyje ruce a pronese zvláštní modlitbu. Jednou tedy uctívá boha tím, že podporuje božský svazek Syna a Dcery, ale podruhé vzývá Satana, který miluje židovské modlitby a rituály do té míry, že když mu jich pár nabídnou, na chvíli ho to zabaví a zapomene prznit božskou Dceru." (Shakah - Historie a náboženství Židů)

Sexualita se mezi chasidy projevuje velmi otevřeně a děti jsou sexuálně poučovány již od 4 let. Muži tráví mnoho času ve společných lázních, společně s dětmi. Jsou nazí a mají zakázáno se zahalovat. Stejně jako v jiných židovských komunitách se praktikovala rituální obřízka, spojená s praktikou "Mecica be-pe" při které Mohel ( muž provádějící obřízku ) ústy vysává krev z obřezaného krvácejícího penisu chlapce z důvodů vyčištění rány.

Z takového prostředí pocházela rodina Sigmunda Freuda. Ačkoliv byl Freud ne-náboženským materialistou, tak způsob myšlení, zvyky a tradice, které Freud načerpal z chasidismu a židovkých mystických textů ho silně inspirovaly při tvorbě jeho teorií.

Psycholog David Bakan ve své knize Sigmund Freud and The Jewish Mystical Tradition (1957) nalezl mnoho takových spojitostí mezi Freudovou psychoanalýzou a židovskou mystikou. Některé teorie psychoanalýzy se zdají být přímo převzaty z učení židovské kabaly a chasidismu. Stejně jako chasidismus je plný mystiky a magie, tak i psychoanalýza vyzdvihuje iracionalitu (to, co se vymyká rozumu) ve světle moderních věd.

Kabala například mluví o existenci 4 stupňů, 4 propojených "světů". To odpovídá různým stupňům lidského vědomí v teorii psychoanalýzy ( vědomí, předvědomí, nevědomí ). V nejnižším kabalistickém světe - Assiah - sídlí démoni. Podobně v teorii psychoanalýzy v nejhlubším stupni psychiky - v nevědomí - sídlí nejnižší pudy.

Kabalistická kniha Zohar popisuje rodinné vztahy na erotické bázi a vzájemné soupeření mezi rodiči a dětmi o přízeň. To odpovídá Oidipově komplexu, která popisuje Freudova teorie. Kabala i chasidismus jsou velmi otevřené v sexuálních ( i homosexuálních ) tématech. Stejně tak i psychoanalýza. Při praktikování psychoanalýzy se dle Freudovy metody mezi pacientem a terapeutem navazuje "přenos", jakési důvěrné duchovní propojení. I k tomu lze najít paralelu v kabale i praktikách chasidských komunit. Podobných souvislostí popsal David Bakan mnoho.

Chasidismus, kabalistická mystika a sionismus měly silný vliv na Freuda a jeho teorie, které se později staly pilířem moderního levičáctví.
 

Psychoanalyzovat národy


Psychoanalýza kromě teorie zahrnuje také samotnou terapii. "Léčba" jednotlivého pacienta má za cíl trvale změnit jeho psychiku a tím docílit změnu jeho života. Podle teorie psychoanalýzy se lidský charakter a osobnost vytváří v dětství, vše tedy závisí na společenských podmínkách a vlivech z okolí. Psychoanalytik tedy "vrtá" hluboko v pacientově mysli, zkoumá zážitky z dětství a analyzuje vztahy k rodičům. Na základě těchto zjištění pak "upravuje" pacientovu psychiku.

Nástupci Freuda vytvořili "kulturní - humanistickou psychoanalýzu", která zkoumá sociální a kulturní vlivy na vývoj jedince, z čehož lze odvozovat, jaké soc. a kulturní vlivy během dětství předurčují názory a sklony člověka v dospělosti.

Marxisté z Frankfurtské školy - "otcové" Nové levice - se rozhodli kombinovat neo-marxismus s psychoanalýzou - využít psychoanalytické teorie, koncepty a pohledy s cílem najít a odhalit psychologické kořeny sociálních a kulturních jevů, které se jim zdají nevyhovující (např. vlastenectví, konzervativní morálka, národní hrdost ..). A následně budou usilovat o odstranění příčin těchto jevů a celkovou změnu společnosti podle marxistických představ.

Psychoanalytickými metodami zkoumali například, jaké vlivy během dětství způsobují, že člověk má v dospělosti "fašistické" názory ( jak známo, levičáci fašismem nazývají projevy zdravého a logického chování, například když občan odmítá ve svém městě africké přistěhovalce apod.). Zjistili například, že mnoho "fašistů" vyrůstalo v tradičních rodinách - silný otec, hlava rodiny a jemná matka pečující o domácnost. Proto se rozhodli na tradiční rodinné vztahy zaútočit, nahradit je svým rovnostářským modelem a jsou přesvědčeni, že tím vytvoří zábrany proti "fašismu".
 

Marxismus a psychoanalýza - vědecké teorie, nebo fantasmagorie ?


Skutečná věda, například matematika či fyzika, se vyznačuje logickým postupem myšlení a dokazováním faktů. Každý předpoklad lze ověřit testovacími výpočty, měřeními apod. Skutečná věda má stanoveny své zákony, které nelze obejít.

Marxismus a psychoanalýza jsou něco zcela jiného. Pomocí nich lze vysvětlit všechno, stačí mít dostatečnou fantazii a pak není problém najít nějakou spojitost a prohlásit ji za důkaz svých hypotez. Mýty a fantazie.

Každé sociální chování člověka lze vysvětlit psychoanalýzou, stačí se jen dostatečně hluboko "šťourat" v mysli pacienta, najít vhodnou spojitost a tu za použití fantazie vyložit jako vysvětlení problému. Ovšem celé toto vysvětlení závisí na osobní interpretaci psychoanalytika, které vychází z Freudových teorií.. Freudovy teorie byly také jen jeho osobní představy, fantazie a interpretace problémů, které vyšťoural z podvědomí svých pacientů.

Mnoho neo-marxistických ideologů projevovalo svůj odpor proti moderní racionální vědě a technice. Motiv byl zřejmě ten, že exaktní věda nepřipouští při řešení problémů žádné fantazie a výzkumy v přírodních vědách bouraly pochybné psychoanalytické a marxistické teorie.

Například to byla moderní genetika, která vyvrátila Freudovy teorie a představy levičáků, kteří tvrdili a stále tvrdí, že lidská osobnost vyplývá jen z jeho výchovy, prostředí a vztahů během dětství. Ve skutečnosti se lidská osobnost formuje i v dospělosti a významný vliv na charakter a vlastnosti člověka mají jeho geny.

V podstatě vše, o co se opírá Nové levičáctví, není vědou. Psychoanalýza a psychologie, sociologie, filosofie - nic z toho není skutečnou vědou. V těchto oborech je dovoleno prohlásit jakýkoliv utopický názor a vydávat jej za platný. V prostředí těchto humanitních "věd" nikdo nemůže takové utopie a lži vyvrátit výpočtem, měřením ani pomocí platného zákona (jakými jsou např. zákony fyzikální).

Přesně takové mýty a utopie Nová levice neustálě šíří a vydává je za nevyvratitelná fakta. Kdo se jejich fakta pokusí vyvrátit, je označen za fašistu a rasistu a tím diskuze končí.