Kritická teorie - intelektuální zbraň kulturního marxismu


Neomarxisté na západě neměli šanci získat podporu pro rudou revoluci (jako komunisté na východě), tak se formálně přihlásili k pacifismu a demokracii, a zároveň vynalézali nové, nenásilné, ale o to zákeřnější strategie. Jednou z nich je Kritická teorie z dílny ideologů z Institutu pro sociální výzkum, známým jako Frankfurtská škola.

Jak už název napovídá, jádrem Kritické teorie je kritika tradiční společnosti a kultury.

Kritická teorie spojuje teorii s praxí - pomocí psychologie / psychoanalýzy, sociologie a dalších věd zkoumá společnost a zároveň připravuje návod na radikální sociálně-kulturní změnu. Vyzývá k dekonstrukci a zboření starého řádu.

Kritická teorie říká neomarxistům, že zvítězit mohou tím způsobem, když budou neustále kritizovat, zpochybňovat, podkopávat, relativizovat, rozvracet a útočit na vše národní, tradiční, přirozené, konzervativní a normální.

Kritickou teorii definoval roku 1937 na univerzitě v New Yorku židovský intelektuál z Frankfurtské školy - Max Horkheimer. Byla to přímá reakce na situaci, kdy marxismus na bohatém západě, zejména v USA, nebyl schopen získat podporu u (bílých) dělníků a rolníků, protože dělníci se jednoduše měli natolik dobře, že žádné komunisty nepotřebovali. Západní dělnická třída se stala střední třídou, byla materiálně zajištěná, svobodná a spokojená.

Marxismus ale nemůže existovat bez početných mas obyvatelstva, které se cítí vykořisťované a utiskované a za jejichž ochránce se mohou marxisté prohlásit. Marxismus staví na nenávisti a boji mezi třídami. Proto ideologové neo-marxismu hledali cestu, jak masám vsugerovat, aby se cítily utiskované a nesvobodné.

Začali hlásat, že v tehdejších rozvinutých industriálních společnostech, fungujících na konzervativní kultuře a volném trhu, se rozvíjí nové formy dominance, vykořisťování a autoritářství. Namlouvali lidem, že ačkoliv se cítí svobodní a mohou si dělat co chtějí, tak ve skutečnosti prý svobodní nejsou. Systém je údajně svazuje a "zotročuje" prostřednictvím konvencí, dominantního řádu, zákonů, tradiční morálky atd.

Kritická teorie zavedla ideu "osvobození" ( liberation). Ta hlásá emancipaci a vyzývá, aby se lidé vzbouřili proti kritizovaným normám, konzervativním hodnotám a "kategoriím, které řídí život společnosti". Aby se od toho všeho "osvobodili".

V Kritické teorii se již promítá ten posun, kdy neomarxisté už definitivně zavrhli tradiční dělnickou třídu a začali hledat podporu jinde. Kritická teorie už není orientována proletářsky, ale spíše intelektuálsky.



Kritická teorie a Nový proletariát

Po válce neomarxističtí ideologové dál rozpracovávali Kritickou teorii. Ještě v 50-tých letech se jim ale oslovit širší vrstvy společnosti nedařilo.

Až po roce 1960 nastaly vhodné podmínky. Tehdy si filozofové neomarxismu, zejména Herbert Marcuse, povšimli komunit anarchistických umělců, prvních černošských aktivistů a převratů ve Třetím světě. V odlišných menšinách konečně nalezli náhradu za dělnickou třídu. U menšin se jejich ideologie a "osvobozující" koncepce ukázala být velmi účinná.

Aby získali dostatečnou podporu pro svou "kulturní revoluci" na západě, potřebovali neomarxisté zaktivizovat a zapojit co nejširší spektrum menšin. Kritická teorie jim výborně posloužila.



Existují dvě kategorie menšin :

1. menšiny importované - barevní imigranti, černoši atd. Cizí skupiny, které jsou díky své odlišnosti a mentalitě vždy ve větším či menším konfliktu s bílou většinou, takže pro neomarxisty je snadné si je získat.

2. menšiny odtržené - sem patří různé deviantní elementy pocházející původně z bílé většinové společnosti, u nichž museli neomarxisté nejprve zařídit, aby se hromadně odtrhly a zorganizovaly se do podoby opozičního aktivistického hnutí v rámci Nové levice. Sem patří sexuální menšiny, feministky, alternativní a anarchistické subkultury atd.

Kritická teorie pomohla vytvořit menšiny z té druhé kategorie. A to tím, že významně ovlivnila vznik a formování různých emancipačních a opozičních "liberation" hnutí v 60-tých letech na západě.

Jedním z nich byl moderní feminismus prezentující se jako "Women's liberation movement" - hnutí za "osvobození" žen ( od tradičních rolí a rodiny). Ten se objevil na scéně ve 2. polovině 60-tých let a feministky se po boku černochů a ultralevičáckých studentů ihned zapojily do neomarxistického hnutí. Vedle feminismu vzniklo například hnutí sexuálních menšin ( gay liberation). Také se množily se různé anarchistické / kontra-kulturní směry, které se vymezovaly proti konzervativní kultuře a inklinovaly k levičáctví.



Samozřejmě ohromný vliv měla anti-autoritářská a osvobozující demagogie na studenty humanitních, uměleckých a sociálních věd, kteří se organizovali v levičáckých hnutích, demonstrovali a pro neomarxistické ideology bylo snadné je ovládnout a zradikalizovat.

Emancipační idea a útočná kritika většinové konzervativní společnosti se velmi zalíbila všem frustrovaným, odlišným a zamindrákovaným. Ujala se zejména u nonkonformních, rozervaných umělců, u homosexuálů a nejrůznějších úchylů, u zamindrákovaných žen, u duševně nemocných, u asociálů a zkrachovalých outsiderů. Všem těm dala tato ideologie možnost obvinit bílou většinovou společnost a systém z vlastních neúspěchů a nalézt životní náplň v levičáckém aktivismu a boření tradičního řádu.

Neomarxismus si tak postupně dokázal vybudovat "nový proletariát" složený z agresivních menšin, které jsou naočkované mentalitou obětí a přesvědčené, že jsou neustále nějak diskriminované tou vládnoucí, patriarchální, bílou, konzervativní třídou, na kterou pak útočí pod záminkou boje za svá práva.

Kritizováním a štvaním až ke konečnému vítězství

Kritická teorie se rychle rozvinula do podoby intelektuálního neo-marxistického hnutí působícího v akademickém prostředí, které zavedlo politiku soustavné, destruktivní kritiky všeho konzervativního a nacionálního, veškerých hodnot, na kterých tradiční společnost a národ stojí a které brání vítězství internacionálního neo-marxismu.

Kritická teorie také zavedla strategii, která spočívá v permanentním vymýšlení, konstruování a vynalézání domnělých forem diskriminace, nespravedlnosti a vykořisťování, která následně podsouvá vybraným skupinám s cílem uměle v nich vyvolat pocit, že jsou utiskovaní, že jsou jim upírána práva atd. Jde o to udržovat u menšin stálý dojem útlaku ze strany "vládnoucí" bílé většiny, z čehož vyplývá oddanost vůči neomarxistickým lídrům a stranám, které je ochraňují a slibují jim výhody.

Feministiky, homosexuálové a příslušníci dalších menšin si na západě vynutili už tolik péče, "rovnosti", anti-diskriminace a "rovných podmínek", že jsou dnes v mnoha směrech zvýhodněni a de facto nadřazeni nad normální, bílou, většinovou společnost. Tyto úspěchy samozřejmě neznamenají, že by přestali, nebo jen polevili.

Naopak, jsou stále stejně agresivní. Stále útočí a zpochybňují současný stav. Stále si vymýšlí další požadavky a nová témata. Stále obviňují společnost z nerovnosti a diskriminace a hledají nové záminky k pokračování boje za jejich "práva".

Když si vynutí zavedení nějakého zákona, nebo kvót, které odstraní nějakou údajnou formu diskriminace, proti které bojovali, okamžitě přijdou s nějakým novým obviněním a celý cyklus začíná od začátku.

Jejich cílem totiž není odstranit domnělou nerovnost. Jim jde jen o to permanentně kritizovat, útočit a vést nesmiřitelný boj proti všemu národnímu, tradičnímu, normálnímu a přirozenému, dokud to vše nezničí a nerozvrátí.



Základ všech pavěd

Kritická teorie vyvolala erupci levičáckých pavěd na univerzitách. Stala se základem řady neomarxistických oborů, které úspěšně zamořují a rozkládají vzdělávací systém západního světa.

Zde jsou ty nejrozšířenější pavědy, které vyrostly z Kritické teorie a dnes se vyučují na univerzitách v USA i západní Evropě :

Women's studies / Ženská ( feministická) studia

Tím zlým jsou zde bílí muži, kteří prý vládnou a dominují v současném patriarchálním sexistickém systému. Obory Women’s Studies jsou v podstatě továrnou na profesionální feministicko-levičácké aktivistky.

První Women’s studies kurzy se začaly rojit na amerických univerzitách kolem roku 1968. Následovalo zakládání Women's Studies fakult a "výzkumných center" a také rozšíření do západní Evropy. Dnes najdeme na většině velkých humanitních demokratických univerzit v USA fakulty a programy Women's Studies, někdy také Women’s and Gender Studies (WGS).

Studenti se zde učí "feministickou teorii", historii feministických hnutí, Kritickou teorii, metody boje proti diskriminaci, feministickou pedagogiku, multi-kulturalismus, "queer teorii", "transnacionální feminismus" a další "užitečná" témata.

Velký důraz je kladen na praxi - na mimoškolní spolupráci s genderovými neziskovkami a aktivistickými hnutími. Nabyté "znalosti" pak mohou absolventi využít v kariéře v neziskovkách, nadnárodních institucích a v politice.

Queer teorie a Queer studies / LGBT Studies

První kurzy "Gay a Lesbických studií" se objevily roku 1970 na univerzitách v USA. Inspirovány byly Women's studies a měly poskytnout intelektuální zázemí rodícímu se levičáckému gay-lesbickému hnutí.

Queer studies je humanitní "věda" zaměřená na dekonstrukci tradičních norem v oblasti sexuality. Útočí na normální ( heterosexuální) lidi a obviňuje většinovou společnost z útisku sexuálních menšin.

Queer teorie zkoumá, jak funguje tradiční pojetí normálnosti a Queer studia hledají cestu, jak toto pojetí rozložit. Cílem je, aby nejen homosexualita, ale každá zvrácenost a sexuální deviace byla společností tolerována a přijímána, jako něco naprosto normálního.

Queer studies se zabývá i AIDS-aktivismem bojuje proti "stigmatizaci" nakažených deviantů.

Gender studies

novější pavěda, která kombinuje Women's studies, Queer studies a někdy také Men's studies ( Mužská studia) - obor zaměřený na kritiku a podkopávání tradiční maskulinity a podporování feministických dogmat.

Vychází z teze : "Člověk se ženou nerodí, ale stává". Popírá biologické předpoklady. Gender je prý "sociální konstrukt" a role muž/žena jsou dané kulturou a výchovou. Bojuje za převracení rolí.

Kritická rasová teorie / Critical race theory (CRT)

Zabývá se kritickou analýzou rasy a rasismu. Konkrétně je zaměřená na kritiku bílé rasy, kterou viní z rasismu, bílé nadvlády ( white supremacy) a vykořisťování barevných menšin.

Tato teorie tvrdí, že na západě vládne systém "institucionálního rasismu", který je založen na bílých privilegiích ( white privilege). Klíčovou činností intelektuálů v oboru CRT je odhalování a odbourávání domnělých "bílých privilegií".

Uplatňuje extrémní dvojí metr - vůči bílým prosazuje kritiku a obviňování ze všeho možného. Naopak k barevným menšinám je nekritická a prosazuje jejich emancipaci, hrdost a zvýhodňování. Bílí jsou univerzální utiskovatelé a rasisté, menšiny jsou univerzální oběti.

CRT popírá biologickou podstatu rasy a tvrdí, že rasy jsou "sociální konstrukt" uměle vymyšlený bílými, aby mohli utiskovat barevné.

CRT se vyučuje na desítkách amerických univerzit, včetně právnických fakult.

Kritická bělošská studia / Critical Whiteness Studies (CWS)

Ještě agresivnější odnož Kritické rasové teorie. Je více zaměřená na bílou identitu / bělošství. Tvrdí, že bílá identita je základem pro bílou dominanci a rasismus. Zkoumá, jak se historicky formovala bílá identita a hledá cesty, jak ji rozbít.

Podle CWS v Evropě a Americe vládnou bílé normy, bílá kultura a zákony vytvořené bílými, takže každý bílý člověk, aniž by si to uvědomoval, těží z toho, že je bílý a automaticky získává určitá privilegia. Každý bílý člověk je zároveň utiskovatelem menšin.

Cílem CWS je odbourání bílé dominance v západním světě cestou kritiky a upozorňování bílých lidí na to, že jejich bělošství je zvýhodňuje a tím ubližuje menšinám.

CWS se snaží, aby se bílí lidé za své bělošství styděli, aby se distancovali od své rasy, aby odmítli bílou identitu a hlásili se k menšinám.

Tato nenávistná neomarxistická pavěda se vyučuje na velkých univerzitách v USA, ale i ve Skandinávii, Británii, nebo Německu ( například německá Univerzita Bayreuth, Institut Afrických studií : odkaz)



Závěr

Neomarxisté se snaží kompenzovat už dávno rozptýlené a vyprchané třídní rozdělení společnosti tím, že společnost rozdělují podle nového klíče - na bílou většinovou společnost vs. utiskované barevné menšiny, na diskriminované ženy vs. "sexistické" muže atd. Přestože neomarxisté stále melou o porozumění, soudržnosti, toleranci ... tak sami velmi aktivně rozdělují a rozbíjí národ, trhají společnost na kusy, dováží nekompatibilní odlišnosti a vnáší nejednotu.

Kritická teorie silně ovlivnila a ovlivňuje západní politické myšlení tím, že postupně ovládla humanitní školství, ze kterého pak vzešly generace západních demokraticko-levičáckých politiků.

Kritická teorie zavedla permanentní, nenávistně kritický aktivismus. Všichni ti intelektuálové a bojovníci proti rasismu v USA stejně intenzivně štvali proti "bílé nadvládě" a kritizovali "bílá privilegia" i v době, kdy tam 8 let vládl černý prezident Obama se svým barevným kabinetem.

Stejně tak feministky nepřestávají terorizovat Skandinávii a další země, kde už dlouho vládnou tvrdé genderové kvóty, kde je nejvyšší podíl žen v politice a kde v managerských a politických funkcích mají ženy průměrně vyšší platy, než muži.

Nemá žádný smysl jim jakkoliv ustupovat a doufat, že je to uspokojí. I kdyby se přijal zákon, že 90% managerů, poslanců a ministrů musí být z řad menšin, stejně by to nepřineslo konec jejich agrese.

Útok neomarxistické rakoviny bude trvat, dokud se nepodaří dosáhnout hlavního cíle - tedy dokud nebude vyhlazen systém tradičních evropských národů, dokud se z bílých lidí nestane menšina ve své vlastní zemi a dokud na západě nebude nastolena trvalá nadnárodní vláda neomarxistických struktur.

Národ si musí co nejrychleji uvědomit, že proti něčemu takovému nelze bojovat umírněnou, nenásilnou a "demokratickou" cestou. Je třeba zvolit cestu přesně opačnou.