Na seznam článků     Na hlavní stránku  

Infekce, která dělá z lidí xenofily a anarchisty

WM [25.02.2012]


Toxoplasma gondii je mikroskopický parazitický organismus, který se usazuje ve svalech a v mozku hostitele a dokáže chemickými zásahy ovlivňovat jeho chování. U člověka může Toxoplasma v dlouhodobém horizontu změnit jeho celkovou osobnost. Nakažený jedinec často do konce života neví, že je Toxoplasmou nakažen.


Výzkum prokázal, že lidé nakažení Toxoplasmou vykazují změny v chování a myšlení. Z nakažených žen se stávají důvěřivé, naivní osoby, které ztrácí zábrany. Nakažení muži získávají anarchistické sklony a odmítají respektovat autority, tradice, řád. U obou pohlaví se projevují vyšší sklony k pocitům viny.


Abychom pochopili, jak zákeřně se Toxoplasma projevuje a proč manipuluje s myšlením svého hostitele, musíme se seznámit s životním cyklem tohoto parazita.



Životní cyklus



Životní cyklus Toxoplasmy začíná stádiem, které připomíná vajíčko a nazývá se oocysta. To leží v půdě a na rostlinách. Vajíčko se dostane nejčastěji do těla drobných býložravců, kteří sežerou tyto rostliny, nebo hrabou v kontaminované půdě. V jejich těle se z vajíčka "vyrojí" jednotlivé Toxoplasmy, které se rychle a nepohlavní cestou množí, napadají tkáně a nervový systém. Když se dostatečně rozmnoží a zaplaví celé tělo, usadí se ve svalech a v mozku svého hostitele.


Dospělá Toxoplasma může dokončit svůj životní cyklus pouze v těle kočkovitých šelem. Pouze ve střevech šelmy může uskutečnit pohlavní fázi rozmnožování. Proto v těle býložravce (mezihostitele) zahájí účinné manipulační aktivity, změní jeho chování a odbourá jeho pud sebezáchovy, aby se mezihostitel stal kořistí kočkovité šelmy.


Nakažení hlodavci působením Toxoplasmy v jejich mozku mají pomalé reakce, ztrácí ostražitost, ignorují nebezpečí a jsou snadnou kořistí. Při pokusech v laboratoři nakažené myši končily jako první v pasti a ztrácely strach z koček.


Když šelma uloví a sežere nakaženého mezihostitele, tak se parazit usadí ve střevním epitelu šelmy, rozmnožuje se pohlavní cestou a vytváří "vajíčka" (oocysty). Tyto vajíčka vyjdou z těla šelmy ve výkalech, dostanou se do půdy a na povrch rostlin, kde dokáží dlouhodobě přežít a čekat na nové oběti. Tím celý životní cyklus začíná znovu.



Toxoplasma v těle člověka



Myši a jiní drobní hlodavci jsou pravým mezihostitelem. Ale často se stane, že se vajíčka Toxoplasmy dostanou do jiného organismu, například do psa, nebo do člověka. I v takovém případě dělá Toxoplasma to, k čemu je geneticky naprogramována - usazuje se v mozku, kde manipuluje s myšlením svého hostitele a odbourává jeho pud sebezáchovy.


Nakazit se dá nehygienickým kontaktem s kočkami, ze syrového a nakaženého masa, z nepřevařeného kozího mléka, nebo ze špatně umyté zeleniny, která vyrostla v kontaminované půdě.


Když se člověk nakazí, Toxoplasma se v jeho těle usadí po zbytek života. Latentní toxoplasmosa nezpůsobuje zdravému člověku problémy a člověk nemusí po celý život zaznamenat, že je nakažen. Ale u osob se sníženou imunitou může Toxoplasma v jeho mozku vyvolat psychická onemocnění, především neurozy, nebo schizofrenii.



Vliv Toxoplasmy na chování a osobnost



Vědci zjistili, že mezi zdravými a nakaženými osobami existují statisticky významné rozdíly v některých psychologických faktorech.


Toxoplasma působí na psychiku hostitele v tom směru, aby odbourala jeho celkový pud sebezáchovy a zvýšila šance, že se hostitel stane obětí. Stejně jako u laboratorních myší Toxoplasma ovlivňuje jinak samce a jinak samice, tak i u lidí Toxoplasma působí u některých vzorců chování jinak na ženy a jinak na muže.


U nakažených mužů byl zjištěn pokles síly superega, tj. pokles ochoty respektovat společenské normy a autority, vzestup podezřívavosti a nárůst vnitřní nejistoty. U nakažených žen byl naopak zjištěn vzestup společenské otevřenosti, bezstarostnosti a důvěřivosti a naopak pokles podezřívavosti, či předsudků.


Nakažení muži i ženy shodně vykazují vyšší úroveň náchylnosti k pocitům viny.


Osobnostní rysy, které vykazují nakažené osoby, může ještě znásobit vliv dnešní všudypřítomné antirasistické, pseudohumanistické a multikulturní propagandy v médiích a ve školství. Tím se z nakažených osob mohou stát jedinci anti-rasisticky, xenofilně, proti-národně a multi-kulturně orientovaní.



Z nakažených se stávají anarchisté a xenofilní antirasisté



Jak bylo zjištěno, ženy nakažené Toxoplasmou bývají velmi otevřené, důvěřivé, bezstarostné a nepodezírající. Pod vlivem multikulturalismu se z nakažených žen snadno stanou osoby se sebe-destruktivními sklony - velmi naivní, extrémně důvěřivé, aktivně vyhledávající mezirasové vztahy, bez předsudků, ignorující nebezpečí.


Případů z multikulturního západu, kdy bílá dívka byla černými imigranty zavražděna, znásilněna, nebo nakažena kvůli své nepochopitelné naivitě a anti-rasistické pomatenosti , jsou tisíce.


U nakažených mužů může (pod vlivem multikulturalismu a neomarxismu) pokles jejich ochoty respektovat normy a autority přerůst v dlouhodobé anarchistické tendence, v averzi až nenávist k vlastní společnosti a národu (oikofobie), a v útok proti tradičním společenským normám, kulturním prvkům a řádu.


Tím vším Toxoplasma zvyšuje šance, že se nakažený člověk stane obětí. Žena příliš důvěřivá a tolerantní má vyšší šance, že se stane něčí obětí, než žena zdravě xenofobní a ostražitá. Muž, který se obrátí proti své skupině, jejím normám a mužským autoritám má také (v přírodních podmínkách) vyšší šance, že se stane obětí, než muži, kteří zůstávají věrní širší skupině, respektují její tradiční normy a tvoří disciplinovanou a jednotnou sílu.


Vyšší náchylnost k pocitům viny byla pozorována u nakažených žen i mužů. Pocity viny jsou také typickým prvkem v myšlení multikulturních levičáků a ultra-liberálů. A politika vyvolávání pocitů viny je dlouhodobou zbraní neomarxismu zaměřená proti bílým národům. Jedinci plní pocitů viny a zároveň ovlivnění touto propagandou následně šíří své negativní a destruktivně kritické myšlení na celou společnost a podněcují kulturní pesimismus.


Jak se Toxoplasma snaží ze svého mezihostitele udělat oběť, ovlivňuje i jeho reflexy. U nakažených myší se objevily zpomalené reflexy. U lidí je to podobné, což se projevuje například v dopravě. Toxoplazmóza statisticky významně zvyšuje pravděpodobnost dopravní nehody. Výzkum provedený v Praze ukázal, že riziko dopravní nehody je u nakažené osoby zhruba 2,5krát vyšší než u osoby zdravé, přičemž v nejmladší sledované věkové kategorii od 15 do 29 let je riziko dokonce 3,7krát vyšší.


Etno-masochistická schizofrenie

Také bylo zjištěno, že Toxoplasma pravděpodobně hraje roli i při vzniku schizofrenie - duševní choroba projevující se rozpolceným myšlením, abnormálním chováním, zkresleným vnímáním reality (bludy, negativismus, iracionalita) atd.


Schizofrenie se dá přeložit jako "rozpolcené myšlení". U proti-národních multikulturních levičáků a ultraliberálů často můžeme pozorovat takové rozpolcení. Jedná se např. o případy etno-masochistů - bílý jedinec neustále přesvědčuje své okolí, že bílá rasa a bílé národy jsou ti nejhorší, jsou pachatelé všeho zla a zodpovědní za všechny světové problémy. Současně ale tito etno-masochisté zcela nelogicky dál zůstávají v Evropě, mezi bílými, a nestěhují se na jiné kontinenty, daleko od bílé rasy, ke které projevují nenávist.


Jedná se jednoznačně o bludy (neboť historická fakta jasně dokládají, že jiná etnika a rasy, hlavně Asijci, spáchali daleko rozsáhlejší a krutější genocidy a ideologicky motivované vyvražďování) v kombinaci s negativismem a rozpolceností, což svědčí o lehké formě schizofrenní poruchy spojené s etno-masochismem. Příčinou této poruchy může být Toxoplasma v kombinaci s frustracemi a vlivem protinárodního neo-marxismu.



Nakažení mají také sklony k sebevraždě



Na univerzitě v Michiganu vědci zjistili souvislost mezi nákazou a sklonem k sebedestuktivitě. Nakažení Toxoplasmou mají podle výzkumu sedmkrát vyšší pravděpodobnost, že se pokusí o sebevraždu.


Xenofilie, antirasismus a podpora přílivu rasově odlišných imigrantů, to je také jistá forma sebedestruktivního chování. To vidíme na příkladu západních měst a zemí, které svou otevřeností, pseudo-humanismem a multi-kulturalismem směřují k definitivní kulturní sebevraždě.



Závěr



U všech nakažených nemusí dojít k výrazným posunům v jejich chování a myšlení. Silná imunita do určité míry chrání jedince před působením Toxoplasmy. Charakter člověka a základní rysy jeho osobnosti pramení z jeho genetické výbavy, takže i kvalitní genofond může omezit vliv Toxoplasmy.


K zásadnější změně v myšlení a chování vlivem Toxoplasmy patrně dochází u jedinců, kteří mají slabší imunitu, nebo méně kvalitní genetickou výbavu.


Je velmi pravděpodobné, že většina abnormálně a nepochopitelně se chovajících pseudo-humanistů, ochránců menšin, xenofilů, antirasistů a multikulturních levičáků či ultra-liberálů, má mozkovou tkáň zasaženou toxoplasmickou infekcí. To je ovšem nijak neomlouvá. Je třeba jejich vliv eliminovat, neboť jsou nebezpeční nejen sobě, ale jejich sebe-destruktivní tendence spolu s nimi strhávají do propasti i celou společnost.

Zdroje:

http://www.parasitesinhumans.org/toxoplasma-gondii.html
http://www.sciencedaily.com/releases/2011/11/111104102125.htm
http://www.vesmir.cz/clanek/ukaz-mi-sve-parazity-a-ja-ti-povim-kdo-jsi
FLEGR J, HRDÁ Š, HAVLÍČEK J. Rozdíly v osobnostním profilu biologů nakažených a nenakažených T. gondii. Remedia Klin Mikrobiol 3, 1999; 268-273.

 

free hit counter