Na seznam článků     Na hlavní stránku  

Nová levice - multikulturní cesta k moci



Jak jsme popsali v předchozích článcích, ideologičtí "otcové" dnešní Nové levice (hlavně tzv. Frankfurtská škola), si uvědomili, že pro požadovanou kompletní a destruktivní přeměnu západní společnosti a kultury nikdy nezískají dostatečnou podporu mezi duševně zdravým bílým obyvatelstvem.


Navíc, pro tyto "kulturní bolševiky" byla celá bělošská střední třída v záp. Evropě a USA spíše potencionálním zdrojem "fašistických" tendencí, než spojencem. Proto se v 60-tých letech otevřeně rozhodli hledat masovou podporu u mladých levičáckých hnutí, "utlačovaných" menšin a u jiných ras, ačkoliv přiznávali, že bude nutné získat na svou stranu i část střední třídy.


Strany Nové levice řeší dilema - na jedné straně podporují multikulturalismus a dovoz svých nových voličů z Afriky a Asie, na straně druhé potřebují podporu alespoň části bílého voličstva, aby vyhrávaly volby. Pokud budou příliš otevřeně podporovat imigranty, znepřátelí si bílé voliče. Ideální situace pro Novou levici by byla taková, kdyby bílí občané zdegenerovali na úroveň multikulturních levičáků a spojili by se s imigranty v podpoře politických stran Nové levice. O to se NL v dlouhodobém horizontu snaží.


Prozatím se politici Nové levice na západě musí tvářit umírněně a sociálně demokraticky. Multikulturalismus prosazují v doprovodu hesel o porozumění a toleranci, dovoz svých nových voličů z Afriky a Asie ospravedlňují argumenty : Vymíráme, imigranti nás zachrání. Potřebujeme pracovní síly, aby bylo na naše důchody. Potřebujeme cizince, aby dělali práce, které nikdo dělat nechce.


Zároveň se Nová levice snaží využitím invazivní propagandy a "kulturní psychoanalýzy" alespoň z části bílé společnosti vychovávat vykořeněné "humanistické" levičáky, kterým multikulturalismus a masová imigrace nevadí a kteří budou, společně s barevnými menšinami, tvořit dostatečnou sílu k zajištění politické moci v rukou Nové levice.


Podívejme se na několik konkrétních příkladů, jakým způsobem Nová levice získává moc.




Švédsko

Až do počátku 70-tých let převažovala imigrace za prací a přijížděli hlavně Finové. Ale s rozkvětem neo-marxismu a multikulturalismu se i švédské levicové strany přidaly k proudu Nové levice a začaly systematicky podporovat dovoz kulturně a rasově odlišných cizinců. Dnes v zemi žijí stovky tisíc muslimů z Blízkého východu a černochů, hlavně ze Somálska. Některé části Stockholmu a Malmö obývané imigranty jsou často v plamenech a i hasiči a zdravotníci sem musí zajíždět chráněné policejní eskortou.


Hlavními představiteli Nové levice je švédská Sociální demokracie a Zelení. Tyto multikulturní neo-marxistické strany běžně vydávají volební letáky a další materiály v jazycích svých barevných voličů - hlavně v arabštině a somálštině. Není překvapením, že 80 až 90 % švédských muslimů sympatizuje s těmito dvěmi stranami a volí je.


Na fotografii vidíte předsedkyni švédské sociální demokracie, Monu Sahlin, mezi svými skalními voliči v mešitě. Kromě multikulturalismu se soc-demokracie projevuje i antifašisticky. Na některých budovách oblastních sdružení této strany bylo možné vidět rozměrné plakáty s červeně přeškrtnutým hákovým křížem, což je oblíbený symbol např. u anarchistických-antifašistických hnutí.



Z volebního Manifestu švédské soc-demokracie k muslimům :


- Vi är muslimska socialdemokrater, troende som kämpar för fred ... Jsme muslimští sociální demokraté , věřící bojující za mír, solidaritu a spravedlnost. Co nás sjednocuje, je progresivní boj za otevřenou a demokratickou společnost, jsme trochu rudí, trochu zelení.


- Chceme vidět otevřenou a demokratickou společnost. Žádáme o právo stavět mešity kdekoliv jsou potřeba , podávání jídla Halal ve školách, na konferencích a kurzech, žádat o volno na páteční modlitby a náboženské festivaly přijaté s pochopením, a společnost, kde je zaručeno právo na dobré zacházení zahaleným, či nezahaleným.



Migrační úřad se stará o zamořování země a donucovacími prostředky nutí švédská města, aby přijala přistěhovalce, které se úřad rozhodne rozmístit.

Švédsko má nejvyšší počet znásilnění v Evropě. 85% útoků páchají muslimové a většina obětí jsou bílé dívky a ženy. Etnoložka Maria Bäckman ve své studii popsala, že některé blonďaté švédské dívky si barví vlasy na černo, aby unikly pozornosti a útokům ze strany černých imigrantů.




Španělsko


Nová levice je ve Španělsku politicky reprezentována např. socialistickou stranou PSOE, která začínala jako radikální marxistická a antifašistická skupina. Později se umírnila, aby oslovila více voličů a dostala se k moci.

Šéf socialistické strany, José Luis Zapatero (na fotce), se stal premiérem v dubnu 2004 a ihned zavedl, kromě jiného, zákony o genderovém rovnostářství, odstraňování křesťanství ze škol, legalizace homosexuálních svazků, adopce dětí homosexuály, amnestii ilegálním přistěhovalcům.


Zapatero a jeho levičáci počali ilegální cizince legalizovat, usnadňovat jim získávání trvalých pobytů a možnost získat občanství. V roce 2005 přišla největší amnestie - povolení k pobytu a práci dostalo 700 tisíc cizinců. To vše s oddůvodněním, že tím zastaví ilegální imigraci. Nebyla však jejich hlavním motivem spíše snaha umožnit imigrantům získat občanství, naslibovat jim štědré podpory a získat tak jejich volební hlasy ? To si dnes myslí stále více Španělů.


Koalice : muslimové + Nová levice

Islámská Junta, hlavní islámská organizace ve Španělsku, aktivně podporovala vládnoucí Socialisty ve třech posledních volbách do parlamentu. Během voleb 2008, někteří islámští vůdci organizovali kampaně na podporu socialistů přímo v mešitách. Např. ve městě Melilla je muslimská strana v koalici se socialisty v místním zastupitelstvu.


Muslimové dokonce tolerují levičácké zákony podporující homosexualitu, výměnou za jiné ústupky, např. za podporu na regionální úrovni při výstavbě mešit.


Dle průzkumu, již přes dvě třetiny Španělů jsou přesvědčeni, že imigrace je spojená s rostoucí kriminalitou. Imigranti, především cizinci z Afriky a Rumunska (cikáni), vykazují významně vyšší podíl na růstu kriminality, než bílí. V roce 2006 byl celkový počet vražd o 23,1% vyšší, než roku 2000 a celkový počet zločinů spojených s ublížením na těle vzrostl o extrémních 337 %. (Immigration and Crime in Spain, 1999-2006, Fedea Report 2008)


"Bílým vstup zakázán - takové nápisy čtete u vstupů do mnoha barů v ulicích Torrejón de Ardoz, stotisícového města jen 20 km od Madridu. .. Ve městě Huesca na severovýchodě.. jde 46 % finančních příspěvků na školné imigrantům, kteří tvoří méně než 3 % školáků." (politolog Antonio Golmar)

 




Británie


V Británii se dlouhodobě střídají u moci dvě univerzální strany (Labouristé a Konzervativci), z nichž každá zahrnuje mnoho ideologických směrů. Levičáci náležící k proudu Nové levice infiltrovali především britskou Labouristickou stranu.


V britském parlamentu, který má 650 členů, dnes sedí již 26 poslanců z Afriky a Asie, z nich je 8 muslimů. Naprostá většina z těchto imigrantů kandidovala za Labour Party. Muslimské čtvrti, např. ve východním Londýně, jsou volebními baštami Labouristů. Počet poslanců-imigrantů se v každých nových volbách zvyšuje.


Před válkou v Iráku, kterou Labouristé podpořili, volilo Labour Party přibližně 85% britských muslimských voličů ( 86% v roce 1997 ), kteří šli volit. Po válce odešla část z nich např. k liberálům a malá část muslimů podporuje konzervativce.


Imigrační skandál 2009


Během vlády Labouristické strany se prudce zvyšoval příliv cizinců. Člen Labouristické strany Andrew Neather pracoval jako sekretář pro stranické šéfy. V říjnu 2009 Neather vypověděl novinářům, čeho byl svědkem v politickém zákulisí této strany : Předáci Labouristů doufali, že dovozem imigrantů radikálně změní zemi a "namočí pravici nos v diverzitě" (v multikulturní "rozmanitosti"). Zároveň vše drželi v tajnosti, protože si nechtěli znepřátelit bílé voliče.


Podle Neathera "masová imigrace byla cestou, kterou vláda učiní Británii skutečně multikulturní". Labouristé si systematicky dováželi své nové voliče, které pak lákali nabídkami sociálních výhod a rovnostářstvím. V Británii imigrací a propagandou vytvářeli multikulturní levičácké prostředí, které je ideální pro jejich politiku a zároveň je nepřátelské ke konkurenci - ke konzervativcům, nacionalistům atd.


Sir Andrew Green : "Mnozí měli dlouhou dobu podezření, že masová imigrace za Labouristů, nebyla jen pouhým zmatkem, ale také konspirací. A měli pravdu."


"Tato vláda sem pustila 3 miliony imigrantů z cynických politických důvodů a zakrývali to prohnanou ekonomickou zástěrkou."
 




Závěrem



Nová levice pokračuje v kolejích, které vymezili neo-marxističtí ideologové v 50-tých a 60-tých letech. To je především silná orientace na menšiny a imigranty, na jejich ochranu a rovnostářství, které je v praxi silně zvýhodňuje na úkor domácího obyvatelstva.


Jak propagovali ideologové z Frankfurtské školy, jen spojením domácích levičáckých hnutí se "třetím světem" vznikne dostatečná síla k provedení kompletní neo-marxistické přeměny západní společnosti a kulturního klimatu.


Dovoz třetího světa do Evropy je zajišťován masovou imigrací a vysokou porodností imigrantů. Systematická a dlouhodobá propaganda multikulturalismu, humanismu, tolerance atd. láme odpor domácího obyvatelstva k masové imigraci a vychovává "nové levičáky". Anti-rasistický psychologický nátlak (kdo odmítá imigraty, dostane nálepku rasista, nácek, xenofob..), podpořený zákony a kvótami z dílny Nové levice, ubíjí v bílých lidech odhodlání bránit se.


To vše je důvod, proč se ani levicově smýšlející evropský pracující nemůže, hlavně na západě, spoléhat na socialistické a podobné strany. Jsou pevnou součástí proudu Nové levice, která neváhá zneužít důvěru bílých občanů, dostat se k moci a následně si dovážet nové voliče z Afriky a Asie.


Pro Nové levičáky je i bílý evropský dělník spíše "potencionálním fašistou". Jejich vyvolenou oporu jsou dnes menšiny, imigranti a mladí ultralevičáci. Pokud dělník chce volit levici, je v jeho vlastním zájmu, aby vybíral ze stran, které jsou zároveň orientované nacionálně. V kontextu současného vývoje se však zdá být nejrozumnější podporovat strany nacionální a konzervativní s rozumnou a nezadlužující politicko-ekonomickou filosofií.