Na seznam článků     Na hlavní stránku  

Marcuse : imigranti jako nová revoluční síla



Herbert Marcuse - marxistický filosof židovského původu. Obecně považovaný za "otce Nové levice". Člen Frankfurtské školy (skupina marxistických ideologů na univerzitě ve Frankfurtu ).


Kontext doby :


Život na západě v 50-tých letech byl víceméně stabilní, lidé byli ohromeni technologickým pokrokem a růstem životní úrovně. I pracující "dělnické" třídě rychle rostla životní úroveň a byla víceméně integrována do tržní společnosti. Mnozí dělníci vlastnili zaměstnanecké akcie svého podniku, kooperovali s podnikateli a měli zájem, aby podnik prosperoval a rostl.


Hrozbou byl jen ozbrojený střet s komunistickým východem a nebezpečí jaderného konfliktu. To ale západní společnost spíše spojovalo a nutilo ke spolupráci. Lidé žili v prosperitě a marxistické tendence neměly šanci získat širší podporu.


Kde tedy najít masovou podporu pro neo-marxistické revoluční hnutí, když západní společnost revoltovat nechce ?


Marcuse byl hlavním politickým aktivistou Frankfurtské školy. Své myšlenky se snažil maximálně zpolitizovat, přednášel levičáckým studentům v USA i Evropě, setkával se s aktivisty, publikoval články. Neustále hledal ve společnosti revoluční síly, které by jeho ideologii prosadily do praxe. Po počátečním pesimismu, kdy ztrácel víru v tradiční dělnickou třídu, byl povzbuzen sílícím ultra-levicovým radikalismem u studentů a také revolucemi ve Třetím světě. V těchto silách uviděl nástroj pro kulturní a sociální přeměnu západní společnosti .




Období pesimismu

Roku 1964 Marcuse vydal knihu Jedno-dimenzionální člověk, která významně ovlivnila mladé ultra-levicové radikály, kteří tvořili páteř vznikající "Nové levice".


V této knize dává najevo svůj hněv, že tu není revoluční situace, nebo třída, která by měla marxisticko-revoluční potenciál. Jeho představa revoluce byla totální. Sice otevřeně nepožaduje násilnou revoluci, ale přesto podle něj musí revoluce kompletně převrátit a překopat celou západní civilizaci.

To koresponduje s myšlenkami jeho kolegů - marxistických psychoanalytiků z Frankfurtské školy - kteří prosazovali nutnost změnit západní civilizaci od samotného základu - už od rodiny, výchovy dětí a fundamentálních hodnot společnosti.


Ve východní Evropě "konzervativní" komunisté využili dělnickou třídu a s její pomocí provedli převraty. Ovšem na západě tato dělnická třída byla spokojená se svou situací, stala se v podstatě součástí střední třídy obyvatelstva a neprojevovala masové sympatie k nějaké socialistické přeměně systému. Marcuse tak víceméně zavrhl tradiční (bílou) pracující třídu.


V 50-tých a 60-tých letech v USA, kde Marcuse působil, v té době vznikají rozdrobená levičácká uskupení, nové alternativní, anarchistické a ultra-liberální směry, hnutí proti rasismu, boj za černošská práva atd. To dalo marxistickým intelektuálům novou naději. Ideologové Nové levice si vybrali své nové "revolucionáře" , což Marcuse vyjádřil v těchto větách:


" pod konzervativní lidovou bází se nachází substrát psanců a outsiderů, vykořisťovaní a pronásledovaní lidé jiných ras a jiných barev, nezaměstnaní a neschopní práce. Existují mimo hranice demokratického procesu. ... Tudíž jejich opozice je revoluční, i když jejich vědomí není. Jejich opozice zasahuje systém zvnějšku a tedy není systémem odchýlena; je to elementární síla znásilňující pravidla hry a tím ji odhaluje jako hru falešnou.


   Jejich síla je v pozadí každé politické demonstrace za oběti zákona a pořádku. Fakt, že začínají odmítat účastnit se této hry, může být faktem označujícím začátek konce jedné periody.
" (Jedno-dimenzionální člověk, s. 256-7)


V těchto větách je deklarován směr, kterým se má ubírat Nová levice - hledání masové podpory v řadách "vykořisťovaných" menšin, přistěhovalců "jiných ras a jiných barev" , homosexuálních či drogově závislých outsiderů, duševně a morálně rozvrácených anarchistů, pseudo-umělců a intelektuálů .


Stará levice hledala podporu u bílých dělníků a rolníků, Nová levice se zaměřuje na výše uvedené skupiny. Dokud nejsou menšiny a imigranti tolik početní, hledá podporu i u "pracující třídy" a snaží se ji sjednotit s menšinami. K tomu, aby se "pracující třída" spojila s barevnými menšinami později vyvinuli nástroje, které dnes známe v podobě antirasismu, antifašismu, výchovy k toleranci, otevřenosti, rasovému míšení, multikulturalismu apod.
 




Čas optimismu - levičáctví na vzestupu

Ve druhé polovině 60-tých let, s tím jak rostla neo-marxistická hnutí a ultra-liberální směry (v USA je sjednotil odpor proti válce ve Vietnamu), zavládlo ve spisech a projevech Marcuseho militantní nadšení.


V té době si Marcuseho myšlenky získaly popularitu mezilevičáckými studenty univerzit v Evropě i USA, kteří tvořili proud Nové levice. Marcuse ztělesňoval mnoho politických ideálů a impulsů, které si Nová levice osvojila. Jedno z oblíbených hesel mladých levičáků tehdejší doby bylo "Marx, Mao & Marcuse".


V Eseji o osvobození Marcuse poukazuje, že " hrozivá homogenita povolila a alternativa začíná pronikat do represivní kontinuity ". Dále zde pochvaluje význam dekadentní kultury, kultury hippies, obscénnosti atd., jako "sociálních agentů revoluce", nebo alespoň jako "katalyzátoru produkujícího nové revoluční subjekty".

I z toho vidíme, jak levičáci nesnesou, když je národ jednotný, kulturně a etnicky homogenní, bez výstředností a odlišných menšin - tedy bez zdrojů rozvratu a konfliktu, z čehož mohou těžit.


Současně si Marcuse začal všímat potenciálu formující se Nové levice :

" Síla Nové levice může dobře spočívat právě v těch malých, zápasících a soutěžících skupinách, aktivních v mnoha směrech ve stejný čas, jakýsi druh politické guerrilly .. naznačující, co může pravděpodobně být základní organizací libertariánského socialismu .. nějaký druh toho, co bych rád přivolal, a to myslím vážně, organizovanou spontánnost. "


Tento výrok je z rozhovoru pro levičácké noviny z ledna roku 1968. O několik měsíců později v létě 1968 přišly "organizovaně spontánní" akce Nové levice ve formě násilných masových demonstrací a revolučních pokusů v evropských městech. Esej o osvobození byl radikální text, který ovlivnil ultralevičáctví tehdejší doby. Marcuse ho vydal roku 1968 krátce před studentskými demonstracemi v Paříži. Byly v něm obsaženy téměř shodné myšlenky, které pak levičáci prohlašovali během demonstrací.
 




Barevní = nový proletariát

Během 60-tých let ve Třetím světě (Již.Amerika, Afrika a Asie) probíhaly socialistické revoluce a boje za nezávislost bývalých kolonií. Marcuse začal uvažovat o revolučním potenciálu Třetího světa, o možnostech spolupráce mezi revolucionáři z rozvojových zemí a radikálními levičáky na západě.


Hledal také revoluční potenciál ve feminismu, gay-hnutí a dalších sociálních hnutích. Pro Marcuseho, už to nebyl tradiční proletariát, kdo má revoluční potenciál, ale raději krajně levicová mládež, Třetí svět a menšiny. Revoluční potenciál viděl také v povstáních v amerických černošských ghettech a vzniku "černé síly", kterou tvořili marxističtí černoši, většinou proti-bělošsky naladění.


V zaznamenaných diskuzích Marcuseho se studenty v 2. polovině 60-tých let se často objevují dotazy na téma jak a kde získat podporu pro revoluční změnu, když etablovaná společnost, ani pracující třída s neo-marxisty nehodlá spolupracovat. Je evidentní, že toto dilema řešili neomarxisté velmi usilovně, až nalezli východisko ve formě spojenectví s Třetím světem, menšinami a imigranty.


Jeho představa byla, že v propojení levičáckých hnutí na západě s revolučními silami v jižní Americe, Africe a Asii je dostatečná síla k zničení "kapitalismu" a přeměně západní civilizace. Připomeňme, že neo-marxistům z Frankf. školy jde primárně o destrukci evropské kultury a tradičních hodnot. Jejich teze o boji proti kapitalismu používají spíše k nalákání stoupenců z řad chudších vrstev. Sami ideologové západního marxismu a jejich sponzoři většinou pocházeli z bohatých podnikatelských i bankéřských "kapitalistických" rodin.


Marcuse počal své revoluční naděje vkládat do toho, že barevní revolucionáři Třetího světa se spojí s ultra-levičáckou scénou v západních městech:


" Národně osvobozovací hnutí ve třetím světě samotné nejsou revoluční silou, která by byla dostatečně silná ke svržení rozvinutého kapitalismu, jako systému. Taková revoluční síla může být očekávána jen od setkání sil schopných učinit změnu v centrech rozvinutého kapitalismu s těmi ve Třetím světě. Uskutečnit to je opravdu nejtěžší úkol. "

" Vedle problému vzdálenosti, je zde problém jazykový, problém naprosté kulturní rozdílnosti atd. To jsou nové elementy, které musí být brány v úvahu v teorii i praxi. "


Tyto problémy další generace Nových levičáků vyřešily a zavedly do praxe otevřením hranic, přivedením milionů barevných cizinců do evropských měst a zavedením koncepce multikulturalismu. Doufali, že Evropané z pracující třídy se spojí s barevnými imigranty a společně budou tvořit armádu stoupenců a voličů neo-marxismu. A tímto smícháním dojde i ke "kulturní revoluci" - k destrukci bílých evropských národů a konzervativních hodnot.


Jaké byly Marcuseho představy o svobodě a humanismu, to vyjadřuje například výrok : " Osvobozující tolerance by tedy znamenala netoleranci proti hnutím pravice a toleranci k hnutí levice. " (Marcuse: Represivní tolerance, 1965) Jinými slovy, kdo nemá levičácké názory, nebude v neo-marxistickém systému tolerován.
 




Závěr

Vyvrcholením neo-marxistického radikalismu byly teroristické útoky a násilné nepokoje na přelomu 60 a 70-tých let. Toto násilí a nepřátelství vyvolalo u větší části obyvatelstva odpor. Např. ve Francii po vlně levičáckých demonstrací v roce 1968 drtivě vyhrál volby konzervativní prezident. V reakci na to se neo-marxisté umírnili a začali preferovat revoluční změny pomalejší a nenásilnou "demokratickou" cestou - masivní infiltrací do politiky, médií, školství.


Závěrem shrňme některé základní strategie a tendence Nové levice, které plynou z odkazu Marcuseho myšlenek 60-tých let :

- Nová levice se bude orientovat na odlišné menšiny, podněcovat u nich pocit vykořisťování a diskriminace a bojovat za jejich práva. Z menšin bude budovat svůj "nový proletariát"

- Nová levice bude "propojovat" Třetí svět a evropská města - podporou masové imigrace z rozvojových zemí. V masách přistěhovalců bude hledat podporu a volební hlasy .

- Nová levice bude prosazovat vše odlišné, zvláště to, co většinovou společnost provokuje a nabourává její morální pravidla a tradiční hodnoty (hlavně drogy, homosexualismus a jiné úchylnosti, asociálnost, nepřizpůsobivost .. ). Bude narušovat "homogenitu" (stejnorodost) společnosti a propagovat "alternativy", odlišnosti a multikulturu. Čím více rozdílností, tím více problémů, ze kterých lze těžit

- Nová levice bude vzývat demokracii, toleranci, ale zároveň bude totalitářská a netolerantní k opačným názorům a odpůrcům