Feminismus, pravá ruka neomarxismu


Feminismus, jako hnutí, existoval dávno před zrodem neomarxismu. Jeho kořeny sahají do 19. století, kdy první generace feministek bojovaly za volební právo pro ženy.

V polovině 60-tých let se ale v USA vynořila nová, "moderní" forma feminismu, která vzešla přímo z Nové levice a z ideologie neomarxismu.

Historický feminismus bojoval za odstranění některých objektivních nerovností. Požadoval volební právo a přístup ke vzdělání pro ženy. Ten současný, (post)moderní feminismus vznikl čistě za účelem podporovat širší politické cíle neomarxismu a pomáhat mu na cestě k moci.

Zrodil se z prostředí lidskoprávně-levičáckých hnutí bojujících za práva černochů a proti rasismu, z ultralevicových studentských organizací a iniciativ bojujících proti hodnotám konzervativní společnosti.

Jedním ze symbolů Ameriky 50-tých let byla tradiční konzervativní rodina - usměvavá máma v čisté, upravené domácnosti, vychované děti a otec - živitel a hlava rodiny.



Feminismus na tuto rodinu zaútočil. Vyrukoval s řadou nových, "progresivních" myšlenek, zejména s tím, že žena je prý v tradičním modelu vykořisťovaná. Vyhlásil boj za "ženské osvobození", vyzval ženy k nevázanosti a emancipaci a propagoval antikoncepci a potraty. Feministky začaly prosazovat i odmítání dětí : žena prý nemůže rozvíjet svou osobnost, když má děti.

Feminismus pomáhá neomarxismu :

1. Rozložit tradiční rodinu

Neomarxistická ideologie vnímá tradiční rodinu jako strukturu, kde si děti osvojují konzervativní a národně orientované postoje. Proto je na útok na tradiční rodinný model kladen v neomarxismu důraz.

Feminismus přesvědčuje ženy, aby pohrdaly tradiční rodinou a rolí matky, a aby vnímaly péči o domácnost a o děti jako formu útlaku. Vyzývá je, aby se vydaly "moderní" cestou emancipace, nevázanosti a kariérismu.

2. Odbourat maskulinitu

Gender-feminismus zároveň útočí na muže a nutí je k podřízenosti, změkčilosti a nepřirozenosti. Převrací role v rodině a prosazuje progresivní model, kde je vše naopak.

Snaží se odbourat tradiční patriarchální systém, založený na mužské dominanci. Oslavuje měkejše, impotenty a degeneráty, naopak útočí na pravé chlapy, které označuje za nemoderní sexisty a šovinisty.

Usiluje o "emaskulaci" mužské populace. Zdravá, normální mužská populace vždy měla tendenci bránit svou zemi před cizím a odlišným. Neomarxismus, který chce tradiční národy rozložit a zamořit, se útokem na pravé muže a přirozenou maskulinitu snaží podkopat obranyschopnost národa a přispět k jeho celkové slabosti a bezbrannosti.

3. Získávat nové voliče

Feminismus se snaží vsugerovat ženám, že jsou diskriminovaná menšina. Snaží se je štvát je proti "patriarchální" většinové společnosti a tradičnímu řádu a organizovat je do různých genderových neziskovek, iniciativ a organizací. Tím se je pokouší začlenit do koalice menšin (nového proletariátu) a udělat z nich stoupence a voliče "progresivních" multi-kulturně levičáckých stran a hnutí. Spousta žen, které jsou nějak narušené a zamindrákované, se nechá snadno zverbovat.

Feminismus je odnož neomarxismu

Moderní feminismus je propojen se všemi ostatními sub-ideologiemi a politicko-aktivistickými proudy, které neomarxismus zastřešuje a využívá pro své cíle - s homosexualismem, multi-kulturalismem, anti-rasismem a antifašismem, inkluzivismem atd.

Gender neziskovky a feministické iniciativy úzce spolupracují s organizacemi, které bojují za imigraci a ostatní odlišné minority. Těžko najdete feministku, která by zároveň nepodporovala i ostatní prvky neomarxistické agendy - práva homosexuálů, multi-kulturalismus, boj proti rasismu, inkluzi, imigraci / islamizaci atd.

Ten poslední bod - že feministky zároveň bojují za islamizaci a muslimskou imigraci, to je jeden z největších paradoxů levičáckého feminismu.

Je to samozřejmě dáno tím, že podstatou neomarxismu ( a tím i feminismu) je útok výhradně na bílou většinovou společnost a bílé národy. Veškerá kritika a nenávist neomarxismu míří jen na normální bílé lidi, naopak menšiny a odlišné kultury jsou za každé situace ochraňovány, nekriticky vyzdvihovány a oslavovány.

Feministky, které vítají Islám

Feministky už dnes otevřeně obhajují islám, paktují se s muslimy a spolupracují s různými pro-palestinskými aktivisty. Naposledy jsme tento trend mohli sledovat během mezinárodních feministických demonstrací proti Trumpovi koncem ledna 2017.

V průvodech i mezi řečníky se objevovaly zahalené postavy, na plakátech obrázek muslimky. V Berlíně byla vidět hesla "Ukončit bílou nadvládu" a jedna z feministek na pódiu dokonce řvala "Alláhu Akbar".

Symptomatická byla reakce feministek na znásilňovací útoky v Německu na Silvestra 2015.

Kdyby došlo k tomu, že by skupina opilých bílých Němců obtěžovala dívky, tak by policie ihned zasáhla a feministická scéna by okamžitě spustila poplach. Ale všichni násilníci byli muslimové a uprchlíci. Na feministické scéně ticho. Některé se dokonce pokoušely přesměrovat kritiku na bílé.

V Multikulturním centru v Mülheimu se po útocích sešla skupina feministek, aby vymyslely, jak ochránit uprchlíky. Jedna z nich v rozhovoru pro Deutsche Welle komentovala Kolínské znásilňovací útoky větou : "Pardon, ale němečtí muži také obtěžují a znásilňují."

Švédské feministky zase zaútočili na nacionalisty, kteří proti znásilňování protestovali. Feministky spustily akci s názvem "Inte er kvinna" (nejsem tvoje žena) a označily za rasisty a fašisty bílé muže, kteří chtěli ženy ochránit. Prý se jedná o "sexismus", který je "nedílnou součástí bělošství".

Menšiny místo dělníků

Ideologie moderního feminismu je silně inspirovaná Kritickou teorií - vynálezem neomarxistických ideologů z tzv. Frankfurtské školy - která je založená na neustálé kritice, zpochybňování, podkopávání a útočení na vše národní, tradiční, přirozené, normální a anti-levičácké.

Kritická teorie vyzývá menšiny k "osvobození se" ( liberation) od konzervativní bílé většinové společnosti a tradičních norem.

Kritická teorie také zavedla strategii, která spočívá v permanentním vymýšlení, konstruování a vynalézání domnělých forem diskriminace, nespravedlnosti a vykořisťování, které následně podsouvá menšinám s cílem uměle v nich vyvolat pocit, že jsou utiskovaní, že jsou jim upírána práva atd.

To přešlo i do feminismu, jehož strategií je agresivní kritika, nekonečné obviňování z diskriminace a převracení všeho, co souvisí s tradiční rolí muž/žena a s tradičním modelem rodiny a výchovy dětí.

Více o Kritické teorii Zde

Neomarxisté ( Nová levice ) se snažili získat co nejširší podporu pro svou "kulturní revoluci" na západě. Potřebovali zaktivizovat co nejširší spektrum menšin a postavit z nich "nový proletariát". Podporovali černochy, homosexuály, alternativní a anarchistické subkultury a k těmto menšinám chtěli připojit i emancipované ženy-feministky.

První feministické aktivistky využily osvědčenou koncepci "osvobození" ( liberation). Vyzývaly ženy, aby se "osvobodily" od tradiční morálky a konvencí konzervativní společnosti. Namlouvaly jim, že mít děti a starat se o rodinu je to nejhorší vykořisťování a utiskování. Lákaly je, aby se zapojily do jejich hnutí, pomohly bořit vše národní a tradiční a pomohly nastolit moderní, progresivně-levičáckou kulturu.

Zakladatelky současného západního feminismu zosobňovaly propojení feminismu s neomarxismem. Nejvlivnější byly : Betty Friedan ( vlastním jménem Bettye Goldstein), která je považována za zakladatelku moderního feminismu.

Shulamith Firestone ( Shulamith Shmuel Feuerstein) byla šéfkou radikálního křídla. Dále Gloria Steinem, Bella Abzug a další. Všechny byly neomarxistické židovky z New Yorku.

Tyto feministky zakládaly od roku 1966 v USA první feministické organizace. Členská základna se rozrůstala a hnutí se, zejména od roku 1968, radikalizovalo.

Radikálnější křídlo bylo otevřeně lesbické. Feministky tvrdily, že žena může být skutečnou feministkou, jen pokud je lesbicky orientovaná a naprosto distancovaná od světa mužů. Tak se feminismus od počátku prolínal i s hnutím sexuálních menšin a propagoval lesbickou kulturu. Vedle toho bylo feministické hnutí provázané s černošským a anti-rasistickým.

Women's Studies, Gender Studies

Na většině velkých humanitních demokratických univerzit v USA najdeme fakulty a studijní programy s názvem Women's Studies ( Ženská studia), někdy také pod názvem Women’s and Gender Studies (WGS).

Obory Women’s Studies jsou v podstatě továrnou na profesionální feministicko-levičácké aktivistky. Zároveň fakulty WGS představují základny, kde má západní marxisticko-feministické hnutí pevné ideologické zázemí.

V rámci této gender-feministické pavědy se studenti učí "feministickou teorii", historii feministických hnutí, Kritickou teorii, metody boje proti diskriminaci, feministickou pedagogiku, multi-kulturalismus, "queer teorii", "transnacionální feminismus" a další velmi "užitečná" témata. Velký důraz je kladen na praxi - na mimoškolní spolupráci s genderovými neziskovkami a aktivistickými hnutími. Nabyté "znalosti" pak mohou absolventi využít v kariéře v neziskovkách, nadnárodních institucích a v politice.

První Women’s studies kurzy se začaly rojit na amerických univerzitách po roce 1968, v době vzestupu Nové levice (neo-marxismu). Roku 1970 byl na univerzitě v San Diegu otevřen první studijní program Women's Studies, který začal produkovat první feministky s diplomem. Krátce poté zahájilo levičácké hnutí v USA celostátní kampaň a výsledkem bylo zakládání Women's Studies fakult a "výzkumných center".

Samozřejmě následovalo rozšíření gender-feministických pavěd na univerzity do celé západní Evropy. A kolem roku 2000 dorazily tyto "moderní" vymoženosti i k nám.

Jednou z nejvlivnějších gender-feministek současnosti je sociální aktivistka a spisovatelka Bell Hooks. Její názory jsou dnes běžnou součástí výuky Women's / Gender Studies.

Tato "intelektuálka" propojuje gender-feminismus s antirasmem. "Sexismus" a genderovou diskriminaci staví na stejnou rovinu s rasismem a ze všeho samozřejmě obviňuje "bílou nadvládu" a bělošství jako takové.

Dopady feminismu a emancipace na ženskou populaci

Emancipační feminismus už přes 50 let na západě propaguje a prosazuje, aby ženy zavrhly tradiční roli matky, aby odkládaly mateřství nebo odmítaly mít děti, aby se hnaly za kariérou a draly se do typicky mužských profesí, aby vnímaly muže jako konkurenty a nepřátele, aby předháněly muže v typicky mužských vlastnostech a byly nepřirozeně asertivní, vulgární a dominantní.

To vše jde proti biologické podstatě ženy. A tyto dopady jsou devastující, stejně jako jakákoliv snaha o odtržení od přírody, od přirozeného a tradičního.

- antidepresiva a psychické problémy

Ženská populace stále více trpí psychickými problémy. Nejrošířenější jsou deprese způsobené nepřirozeným životním stylem. S tím je spojená i rostoucí spotřeba léků. Spotřeba antidepresiv se od konce 90-tých let v ČR téměř ztrojnásobila. V USA se za stejnou dobu zvedla spotřeba čtyřikrát a to už předtím byla velmi vysoká.

- drogy a alkoholismus

Ženy stoupají nahoru ve statistikách užívání drog a v alkoholismu. Ženy přitom mají oproti mužům menší výkonnost jater a méně aktivní žaludeční enzymy, takže návykové látky ničí jejich tělo rychlejí a silněji, než mužské.

- promiskuita a s tím spojené nemoce

Dříve ženy usměrňovaly mužskou promiskuitu. Dnes ji naopak znásobují. Díky tomu se šíří nemoce. Rychle mutují stávající bakterie a viry a vytváří rezistentní kmeny. Rychle se šíří papilomaviry (HPV), které ženám způsobují rakovinu děložního hrdla a další nemoce.

Promiskuitní chování v kombinaci s multikulturní propagandou navíc způsobuje, že ženy vyhledávají sexuální kontakty s barevnými imigranty a do naší populace se tak rychle dostávají nové infekce.

- rakovina

Výskyt rakoviny u žen stále roste a příčinou je "progresivní" životní styl.

Je prokázáno, že kojení snižuje riziko rakoviny prsu, protože odplavuje hormonální nánosy, takže bezdětné ženy mají vyšší riziko onemocnění. Některé typy rakoviny jsou přímo způsobené dlouhodobým užíváním hormonální antikoncepce.

- vymírání a pokles kvality života

Roste bezdětnost, nebo odkládání mateřství na vysoký věk. Feministky oslavují staré matky a progresivním trendem v USA je zmražování vajíček a první otěhotnění až v 50 letech. Velké společnosti přispívají ženám na zmražení vajička, aby mohly honit kariéru a otěhotnět až před důchodem.

Průměrná porodní váha novorozenců stále klesá. Stále častěji se rodí nedonošené, slabé a postižené děti. Populace je díky tomu slabší a náchylnější k chorobám. A stoupají výdaje na zdravotnictví, které bude stále těžší ufinancovat.

Zatímco v roce 2002 se v ČR narodilo předčasně 6 % dětí, v roce 2013 jich bylo již 8,3 %, což je nárůst o více jak 2 000 dětí během 10 let. A číslo dál roste. V USA je to ještě vyšší - kolem 13 %.

Propad porodnosti a vymírání naší populace navíc poskytuje neomarxistům možnost ospravedlňovat imigraci a používat argumenty typu: "Vymíráme, bez imigrantů se neobejdeme. Potřebujeme miliony imigrantů na pokrytí poklesu populace" apod.

Závěr

Feminismus dokázal výrazně oslabit celou západní civilizaci tím, jak převrací přirozený model a tradiční role. A útočí stále dál.

V USA získaly ženy za posledních 30 let o 10 milionů vysokoškolských titulů víc, než muži. Podle studie agentury Reach Advisors ve většině velkých měst USA mají ženy ve věku 22 - 30 let o 8% vyšší platy, než muži. Přesto je feministek válčících proti diskriminaci stále víc.

Ve Skandinávii už feministky prosadily tolik té jejich pokřivené rovnosti, že podle původního programu by už dávno neměly za co bojovat a co kritizovat.

Feminismus ale potřebuje vést permanentní válku, stále potřebuje nenávistně kritizovat a útočit a zároveň chce nějak ospravedlňovat existenci všech těch jejich dotovaných gender neziskovek, organizací, komisí a politických funkcí. Feministky si tedy musí "diskriminaci" vymýšlet a musí vynalézat stále nová témata, která už dnes výrazně překračují hranici absurdity a šílenství.

Případy bizarních nápadů švédských a norských feministek jsou známé každému, kdo sleduje mezinárodní dění.

Objevují se kampaně, jako ta, která měla nutit muže, aby při močení seděli, jako ženy. Feministky prosazují úpravy jazyka a vytváření umělých, genderově neutrálních slov. Prosazují bezpohlavní výuku a výchovu na školách atd. atd. A stále melou o diskriminaci, nerovnosti a sexismu.

Současný gender-feminismus je třeba chápat jako derivát neomarxismu - jako ideologii, která je odvozená od neomarxismu a slouží mu v prosazování jeho cílů. A jako takový je potřeba ho vyhladit.