Na seznam článků     Na hlavní stránku  

Autoritářský charakter - humanismus místo etnocentrismu ?



Roku 1950 vydala skupina neo-marxistů a psychoanalytiků (v čele T. Adorno z Frankfurtské školy) studii o "Autoritářském charakteru".


Tato studie významně ovlivnila Nové levičáctví, dala mu mnoho podnětů a názorů, které levičáci dodnes zastávají. Vymezila na jaké společenské, politické, kulturní a ideové směry a projevy mají levičáci zaútočit s cílem kompletně změnit kulturní a sociální prostředí západní civlizace.


Studie pomocí psychoanalýzy zkoumá, jaké povahové rysy, názory, rodinné vztahy, politické preference atd. se nejčastěji vyskytují u lidí s "předsudky" a se sklony, které jsou podle nich "fašistické". Tvrdí, že člověk s předsudky vůči jiným skupinám je zároveň nositelem zvláštních (špatných) charakterových vlastností.


Tím ustanovili základní dogma neomarxismu : Menšiny jsou vždy nevinné, problém je vždy na straně bílého muže, v jeho psychice.


Cílem kritiky v této knize už není jen "buržoazie" (bohaté vrstvy společnosti), jako u starých marxistů, ale především celá střední vrstva. Tedy prakticky veškeré bílé obyvatelstvo.




Za vše mohou bílí.   Marxisté - ochránci demokracie


Kniha byla vydána pod záštitou Amerického židovského výboru. Na několika místech se zde důrazně tvrdí, že např. příčiny anti-semitismu leží především na straně "anti-semitů", v nitru jejich osobnosti. O možných chybách na straně židovské komunity není zmínka. To opět přesně odpovídá rétorice Nové levice : jedině bílí jsou rasisté, chyba je jen u bílých, nikdy ne u menšin.


Neo-marxisté se zde rozhodli vystupovat v roli ochránců demokracie. Dokonce je zde uvedeno, že organizovaný antisemitismus je "největší hrozbou pro demokracii", jakoby židovská komunita byla hlavní oporou demokracie. Levičáctví a marxistické rovnostářství je hodnoceno jako demokratický trend, naopak jako "anti-demokratické" označují vše, co je v rozporu s jejich ideologií. Je zde patrné, že neo-marxismus upustil od myšlenky rudé revoluce a počal se schovávat za demokracii.




Cíl útoku : Etnocentrismus


Jeden z hlavních společenských projevů, který neo-marxisté ve studii o "Autoritářském charakteru" označili za nebezpečný a nutný k odstranění, je etnocentrismus. Etnocentrismus je přístup, kdy člověk rozlišuje lidstvo na skupiny (rody, národy, etnika, rasy), myslí stylem "My a Oni", cítí příslušnost ke své skupině a ostatní skupiny hodnotí na základě svých hodnot a norem. Etnocentrismus je přesvědčení, že naše vlastní kultura a hodnoty jsou pro nás nejlepší a vynikají nad těmi cizími. Takové myšlení se neo-marxisté rozhodli v bílé společnosti vyhladit.


Levičáci místo něj prosazují "demokratické alternativní humanitářství", tedy schopnost oceňovat nebo kritizovat jedince "na základě konkrétní specifické zkušenosti". Neo-marxisté vyžadují "odstranění stereotypního rozlišování na My a Oni a vše co s tím souvisí".


Požadují nepřirozený a utopický rovnostářsko-humanistický přístup - aby se bílí lidé ztotožňovali s lidstvem jako celkem a každého hodnotili jako jednotlivce, ne jako skupinu. V souvislosti s tím neo-marxisté v této studii ( z roku 1950 ) přichází s konstruktem : "lidská rasa". Tento nesmysl se Nové levici úspěšně podařilo rozšířit a dnes je hojně využíván jejich propagandou. Přitom se jedná o podobný nesmysl, jako tvrzení, že například všichni psi jsou jedna stejná rasa, Psí rasa.


Zničením etnocentrismu zničíme národy


Jaké to bude mít pro Evropany následky ?


Člověk uvažuje více či méně etnocentricky od samého počátku lidstva. V průběhu historie lidé žili vždy v rámci nějakých skupin, cítili vztah ke své skupině a vnímali skupiny cizí. Jednotlivé skupiny mezi sebou nejen bojovaly, ale i soutěžily a to hnalo a stále žene lidstvo kupředu.


Etnocentrické myšlení vyvolává pocit hrdosti na svou skupinu a způsobuje, že si člověk snadno a ochotně osvojuje tradice a hodnoty své skupiny. Také dává vůli tyto tradice a hodnoty bránit. To je věc velmi pozitivní. Podobný pocit dodává skupinám optimismus a sílu ve sportu i v kariéře - když chce tým lidí něco dokázat a zvítězit, musí být členové týmu hrdí, naplnění pocitem příslušnosti ke svému týmu a přesvědčení o společné šanci uspět.


Pozitivním aspektem rozlišování lidí na "My a Oni" je, mimo jiné, diferenciace a vymezování jednotlivých rodů, etnik a ras. Jestliže člověk cítí silné pouto ke své skupině a vnímá odlišnost skupin cizích, pak i své potomky učí stejné sounáležitosti. To pokračuje generaci za generací a tato skupina roste, sílí, udržuje své tradice, kulturu a schopnosti, ve kterých vyniká. Pokud příslušníci národa přestanou cítit sounáležitost a hrdost, přestanou rozlišovat na "My a oni", pak se vzájemná pouta přetrhají a národ se rozplyne. A o to internacionálním levičákům jde : žádné národy, žádné kořeny.


Dalším pozitivem, které přináší dělení lidí na skupiny, je možnost stanovit pro každou skupinu lidí její charakteristické chování a vlastnosti. Pokud pod vlivem neo-marxistických rovnostářů přestaneme "škatulkovat" lidi do skupin, pak si nebudeme uvědomovat například, že příslušníci některých etnik, či národů způsobují více společenských problémů ( např. kriminality ), než ostatní.


Jako příklad uveďme situaci, kdy do určitého státu proudí přistěhovalci z Afriky a působí zde významný nárůst zločinnosti :

Pokud společnost v tomto státu je levičácky-rovnostářská a nedělí lidí do skupin, pak jsou její možnosti obrany velmi omezené. Každého přistěhovalce hodnotí jako konkrétní bytost na základě zkušeností s ním. Tímto stylem je ovšem možné hodnotit pouze zpětně : pokud cizinec nepáchal zločiny, je slušný. Pokud kradl a znásilňoval, bude uvězněn a později vyhoštěn. Ale škody a oběti již vznikly. Lidé v takové společnosti pak trpí rostoucí kriminalitou, kdy nezbývá než čekat, zda přistěhovalec bude slušný, nebo zda se z něj nevyklube terorista, aby bylo možno ho ohodnotit jako jednotlivce.


Naopak, pokud společnost tohoto státu dělí lidi do skupin a "škatulkuje", pak si brzy uvědomí, že afričtí přistěhovalci jako celek působí růst kriminality a následně je také jako celek odsoudí - např. uvalí vízovou povinnost africkým zemím a deportuje africké ilegály. Preventivním zásahem a ne zpětným hodnocením, kdy škody už vznikly.


Jak vidíme, "házet do jednoho pytle" je pro nás v mnoha směrech rozumnější a bezpečnější, než nepřirozené levičácké rovnostářství.


Navíc, útok neo-marxistických rovnostářů proti etnocentrismu a proti "škatulkování" lidí do skupin je cílen pouze na většinovou bělošskou společnost. U menšin a imigrantů etnocentrismus neřeší, naopak jej podporují.

Pokud se neo-marxistické kulturní revoluci podaří u bílých lidí zcela odstranit etnocentrismus, hrdost a pocit příslušnosti k národům a tradicím, pak se bílá křesťanská kultura ocitne zcela slabá a vykořeněná v obležení etnik, rasa a národů, které naopak silně etnocentrické a expanzivní jsou. To bude pro ni zcela devastující a postupem času se evropské národy a později i bílá rasa zcela rozplynou v multikulturních vlnách přistěhovalců.


 

Závěrem


Extrémní etnocentrismus škodlivý být může, ale v rozumné a přirozené podobě je etnocentrismus a rozlišování na "My a Cizí" důležitým prvkem, který spojuje lidi do skupin a pomáhá těmto skupinám zachovávat jejich jedinečnost a kulturu. V důsledku pomáhá udržovat na planetě rozmanitost kultur, národů a ras, které by se jinak promíchaly do jednotvárné "břečky".


Je základem nacionalismu a společnost je díky němu odhodlána bránit se multikulturalismu, masové imigraci, míchání ras a podobným škodlivým vlivům. A to neomarxistickým levičákům překáží.
 



 

free counter