Autoritářský charakter - humanismus místo etnocentrismu ?

Roku 1950 vydala skupina neo-marxistů a psychoanalytiků (v čele T. Adorno z Frankfurtské školy) studii o "Autoritářském charakteru".

Tato studie významně ovlivnila Nové levičáctví, dala mu mnoho podnětů a názorů, které levičáci dodnes zastávají. Vymezila na jaké společenské, politické, kulturní a ideové směry a projevy mají levičáci zaútočit s cílem kompletně změnit kulturní a sociální prostředí západní civlizace.

Studie pomocí psychoanalýzy zkoumá, jaké povahové rysy, názory, rodinné vztahy, politické preference atd. se nejčastěji vyskytují u lidí s "předsudky" a s "fašistickými" sklony. Tvrdí, že člověk s předsudky vůči jiným skupinám je zároveň nositelem zvláštních (špatných) charakterových vlastností. To koresponduje s rétorikou dnešních "levičáků" : Kdo si stěžuje na "Romy", ten je bezcharakterní rasista plný předsudků. Kdo nemá rád muslimské imigranty, je duševně nemocný "islamofob".

Cílem kritiky v této neo-marxistické studii už není jen "buržoazie" (bohaté vrstvy společnosti), jako u starých marxistů, ale především celá střední vrstva. Tedy prakticky veškeré bílé obyvatelstvo.

Za vše mohou bílí.   Marxisté - ochránci demokracie

Studie byla vydána pod záštitou Amerického židovského výboru. Na několika místech se zde důrazně tvrdí, že např. příčiny anti-semitismu leží především na straně "anti-semitů", v nitru jejich osobnosti. O možných chybách na straně židovské komunity není zmínka. To odpovídá typickému přístupu Nové levice : jedině bílí jsou rasisté, chyba je jen u bílých, nikdy ne u menšin.

Neo-marxisté se zde rozhodli vystupovat v roli ochránců demokracie. Dokonce je zde uvedeno, že organizovaný antisemitismus je "největší hrozbou pro demokracii", jakoby židovská komunita byla hlavní oporou demokracie. Levičáctví a marxistické rovnostářství je hodnoceno jako demokratický trend, naopak jako "anti-demokratické" označují vše, čím opovrhují. Je zde patrné, že neo-marxismus upustil od násilných revolučních tendencí a počal se schovávat za demokracii.

Teorie psychoanalýzy tvrdí, že vše podstatné se odehrává v dětství. Lidská osobnost a charakterové vlastnosti závisí na prostředí, výchově, vztazích a vlivech, ve kterých vyrůstal. Psychoanalýza také tvrdí, že vnější názory a chování člověka je ovlivňováno skrytými pudy a sklony v podvědomí.

Tyto bludy vládnou Novému levičáctví dodnes - neo-marxisté stále zastávají enviromentální model, podle kterého lidské vlastnosti, schopnosti a inteligence závisí jen na prostředí, výchově, vzdělání hlavně během dětství. A tím si dávají záminku měnit prostředí, kulturu a manipulovat rodinnou výchovu a vzdělávání.

Moderní věda již dávno prokázala, že hlavní roli hrají geny. Každý povahový rys člověka má svůj genetický základ. Navíc, charakter a povaha člověka se nevyvíjí jen v dětství, ale i během dospělosti. Dalším zkreslujícím faktorem, je že psychoanalytický přístup závisí na představách, fantazii a postojích psychoanalytika. Zde jsou psychoanalytici neo-marxisté a to ovlivňje závěry této studie.

Cíl útoku : Etnocentrismus


Jeden z hlavních společenských projevů, který neo-marxisté ve studii o "Autoritářském charakteru" označili za nebezpečný a nutný k odstranění, je etnocentrismus. Levičáci zde propagují "demokratické alternativní humanitářství", tedy schopnost oceňovat nebo kritizovat "jedince na základě konkrétní specifické zkušenosti". Neo-marxisté vyžadují "odstranění stereotypního rozlišování na My a Oni a vše co s tím souvisí".

Požadují rovnostářsko-humanistický přístup - aby se bílí lidé stotožňovali s lidstvem jako celkem a každého hodnotili jako jedince, ne jako skupinu. Tento směr uvažování je dnes vynucován multikulturní propagandou a ovlivňuje mnoho naivních a kulturně vykořeněných jedinců, kteří se pak snaží o vřelé kontakty s cizími etniky a národy, kteří o jejich otevřenou náruč nestojí, nebo ji vnímají jako slabost.

V souvislosti s tím neo-marxisté v této studii ( z roku 1950 ) přichází s rovnostářským konstruktem : "lidská rasa". Tento nesmysl se Nové levici úspěšně podařilo rozšířit a dnes je hojně využíván multikulturní propagandou. Přitom se jedná o podobný nesmysl, jako tvrzení, že například všichni psi jsou jedna stejná rasa, Psí rasa.


Zničením etnocentrismu zničíme národy

Etnocentrismus je přístup, kdy člověk rozlišuje lidstvo na skupiny (rody, národy, etnika, rasy), myslí stylem "My a Oni", cítí příslušnost ke své skupině a ostatní skupiny hodnotí na základě svých hodnot a norem. Etnocentrismus je přesvědčení, že má vlastní kultura a hodnoty jsou nejlepší a vynikají nad cizími. Cizí skupiny, imigraci a vliv jejich kultury odmítá.

Takové myšlení se neo-marxisté rozhodli z bílé společnosti vyhladit. Neo-marxistická rovnostářská přeměna západní kultury má zcela odstranit etnocentrismus i hrdý pocit příslušnosti k některé skupině (především k národu a rase) a rozlišování na "My a Oni".




Jaké to bude mít pro Evropany následky ?

Člověk uvažuje více či méně etnocentricky od samého počátku lidstva. V průběhu historie lidé žili vždy v rámci nějakých skupin, cítili poutavý vztah ke své skupině, odlišovali skupiny cizí a vždy byli s některou cizí skupinou v konfliktu. Jednotlivé skupiny mezi sebou nejen bojovaly, ale i soutěžily a to hnalo a stále žene lidstvo kupředu.

Etnocentrické myšlení vyvolává pocit hrdosti na svou skupinu a způsobuje, že si člověk snadno a ochotně osvojuje tradice a hodnoty své skupiny. Také dává vůli tyto tradice a hodnoty bránit. To je věc velmi pozitivní. Podobný pocit dodává skupinám optimismus a sílu ve sportu i v kariéře - když chce tým lidí něco dokázat a zvítězit, musí být členové týmu hrdí a přesvědčení, že "my jsme ti nejlepší, náš tým zvítězí".

Pozitivním aspektem rozlišování lidí na "My a Oni" je, mimo jiné, diferenciace a vymezování jednotlivých rodů, etnik a ras. Jestliže člověk cítí silné pouto ke své skupině a vnímá odlišnost skupin cizích, pak i své potomky učí stejné sounáležitosti. To pokračuje generaci za generací a tato skupina roste, sílí, udržuje své tradice, kulturu a schopnosti, ve kterých vyniká. Pokud příslušníci národa přestanou cítit sounáležitost a hrdost, přestanou rozlišovat na "My a oni", pak se vzájemná pouta přetrhají a národ se rozplyne. A o to internacionálním levičákům jde : žádné národy, žádné kořeny.

Dalším pozitivem, které přináší dělení lidí na skupiny, je možnost stanovit pro každou skupinu lidí její charakteristické chování a vlastnosti. Pokud pod vlivem neo-arxistických rovnostářů přestaneme "škatulkovat" lidi do skupin, pak si nebudeme uvědomovat například, že příslušníci některých etnik, či národů způsobují více společenských problémů ( např. kriminality ), než ostatní.


Jako příklad uveďme situaci, kdy do určitého státu proudí přistěhovalci z Afriky a působí zde významný nárůst zločinnosti :

Pokud společnost v tomto státu je levičácky-rovnostářská a nedělí lidí do skupin, pak jsou její možnosti obrany velmi omezené. Každého přistěhovalce hodnotí jako konkrétní bytost na základě zkušeností s ním. Tímto stylem je ovšem možné hodnotit pouze zpětně : pokud cizinec nepáchal zločiny, je slušný. Pokud kradl a znásilňoval, bude uvězněn a později vyhoštěn. Ale škody a oběti již vznikly. Lidé v takové společnosti pak trpí rostoucí kriminalitou, kdy nezbývá než čekat, zda přistěhovalec bude slušný, nebo násilný, aby bylo možno ho ohodnotit jako jednotlivce.

Naopak, pokud společnost tohoto státu dělí lidi do skupin a "škatulkuje", pak si brzy uvědomí, že afričtí přistěhovalci jako celek působí růst kriminality a následně je také jako celek odsoudí - např. uvalí vízovou povinnost africkým zemím a deportuje africké ilegály. Preventivním zásahem a ne zpětným hodnocením, kdy škody už vznikly.


Jak vidíme, "házet do jednoho pytle" je pro nás v mnoha směrech rozumnější a bezpečnější, než nepřirozené levičácké rovnostářství.

Navíc, útok neo-marxistických rovnostářů proti etnocentrismu a proti "škatulkování" lidí do skupin je cílen pouze na většinovou bělošskou společnost. U menšin a imigrantů etnocentrismus neřeší, naopak jej podporují.

Pokud se neo-marxistické kulturní revoluci podaří u bílých lidí zcela odstranit etnocentrismus, hrdost a pocit příslušnosti k národům a tradicím, pak se bílá křesťanská kultura ocitne zcela slabá a vykořeněná v obležení etnik, rasa a národů, které naopak silně etnocentrické a expanzivní jsou. To bude pro ni zcela devastující a postupem času se evropské národy a později i bílá rasa zcela rozplynou v multikulturních vlnách přistěhovalců.


 

Závěrem


Extrémní etnocentrismus škodlivý být může, ale v rozumné a přirozené podobě je etnocentrismus a rozlišování na "My a Cizí" důležitým prvkem, který spojuje lidi do skupin a pomáhá těmto skupinám udržovat jejich vzhled i kulturu. V důsledku pomáhá udržovat na planetě rozmanitost kultur, národů a ras, které by se jinak promíchaly do jednotvárné "břečky".

Je základem nacionalismu a společnost je díky němu odhodlána bránit se multikulturalismu, masové imigraci, míchání ras a podobným škodlivým vlivům. A to maří multikulturní a destruktivní plány Nových levičáků.