Buďte jako Dodo


Dronte mauricijský (Raphus cucullatus), někdy též nazývaný Dodo ("hlupák"), byl asi metr vysoký nelétavý pták z ostrova Mauricius.

Dronte byl původně pták příbuzný holubům, který se na ostrově před několika miliony let usadil a nalezl zde nadbytek potravy a žádné přirozené nepřátele. Postupně tento druh ztrácel schopnost létat, rostl a tloustl, až do váhy kolem 22 kg.

Zároveň degeneroval. Statisíce let vývoje na bezpečném ostrově, kde nebyli žádní nepřátele, u něj způsobily atrofizaci, oslabení základních instinktů důležitých pro přežití: strach, pocit ohrožení, agrese ...

Když roku 1505 na ostrově přistáli Portugalci, objevili zde hloupého ptáka, který se vůbec nebál lidí, neutíkal a bylo jednoduché ho ulovit. Když námořníci jednoho chytili a zabíjeli na jídlo, ostatní ptáci jen stáli kolem a tupě koukali.

Díky své povaze již kolem roku 1680 vyhynul.

Nicméně ho pravděpodobně nevyhubil člověk. Dronte měl totiž podle dobových záznamů příliš tuhé a nechutné maso, takže jej námořníci brzy přestali lovit. Vyhubila ho dovezená zvířata, hlavně prasata, která vybírala jeho hnízda ležící na zemi. Dronte se jich nebál a nebránil si ani své hnízdo, ačkoliv byl poměrně velký.




Neomarxisté chtějí, abychom se my, bílí Evropané, chovali stejně jako pták Dodo a abychom dobrovolně následovali jeho osud.

Po každém teroristickém útoku intelektuálové a demokratické elity vyzývají, abychom přestali cítit strach, obavy a pocit ohrožení, abychom nevolali po odvetě a radikálních řešení a abychom neuzavírali Evropu imigrantům.

Chtějí nám vnutit naprostou bezbrannost, apatii a odevzdanost.

Nebojte se a nechte se zabíjet

Po masakru v Berlíně, kdy muslim najel kamionem do vánočního trhu, se němečtí politici samozřejmě mohli přetrhnout, aby uhasili jakoukoliv jiskru odporu. "Hlavně žádná rychlá řešení", znělo sborově.

Přitom bez rychlého, tvrdého a jednoduchého řešení je jasné, že po každém útoku přijde jen čekání na další útok.

Zabíjel muslim, ale německá mainstream média byla hned plná štvaní proti odpůrcům imigrace a islámu. Bláboly o netoleranci, strašení extrémismem, populismem atd. Hlavně aby lidé nepodporovali a nevolily ty, kteří chtějí islamizaci zastavit.

Německý prezident Gauck vyzval k zachování soudržnosti. Nenávist pachatele útoku prý nesmí vést k nenávisti na naší straně, nabádal ve svém prohlášení.

Hlavně ať občané nic nedělají, hlavně ať se nebrání.

I na českém webu se vyrojilo mnoho takových projevů a komentářů.

Filozof a publicista Martin Fendrych v článku "Masakr v Berlíně: Strach je stezkou k temné straně" vyzýval, abychom necítili strach a nevzdávali se "hodnot" tolerance a soucitnosti s uprchlíky.

Píše, že strach "vede k obviňování, hledání viníka." A to je prý špatné, že chceme eliminovat viníky a původce teroru.

Na závěr píše: "Nenechme si vnutit nenávist." Takže podle xenofilů bychom tu špínu měli milovat.


Dora Kaprálová - v Německu žijící umělkyně a odbornice na psycholingvistiku - napsala pro levičácký web Deník referendum článek "Pozdrav z Berlína: nepodlehnout strachu", ze kterého je cítit, že jí víc záleží na pohodlí imigrantů, než na bílých obětech teroru a pozůstalých.

Píše : "Pachatel musí být potrestán. Ale nemůžu si pomoct: je mi opět líto migrantů v Berlíně, děsí mě prohlubující se radikalita nesnášenlivosti".

Pokračuje nechutným srovnáváním počtu obětí teroru s počty obětí dopravních nehod a snaží se tím terorismus bagatelizovat. Obětí berlínského útoku je prý méně, než kolik jich zemře týdně v tomto městě na silnicích.

Kritizuje strach a hysterii, které jsou podle ní iracionální a neopodstatněné. Káže, abychom strachu nepodléhali.

Těžko si představit, jak by se společnost měla chovat, aby to bylo v souladu s představami a hodnotami těchto nemocných xenofilů. Na ulicích krev a mrtvá těla a multi-kulti levičáci chtějí, aby bílí lidé bezstrarostně, tolerantně a s úsměvem chodili kolem, zdravili každou černou tlamu a radovali se, jak jich tu přibývá.


Levičácký filozof Tomáš Tožička v komentáři na Deník referendum napsal, že přeceňování nebezpečí ze strany teroristů prý pomáhá živit xenofobii. Podle levičáků je nebezpečí islámského terorismu přeceněné a nejlepší by bylo neinformovat o něm v médiích, aby to náhodou u někoho nevzbudilo nevraživost k imigrantům.

Dále napsal, že "je třeba hledat cesty, které vedou k porozumění i prevenci a nikoli k další eskalaci násilí". Takže proti muslimským teroristům máme bojovat "porozuměním" !


Další velmi odporný článek zveřejnil na křesťansko-humanistickém webu psycholog Dalibor Špok - "Proč je potřeba pozvat umění smířit se zpět do našich životů".

Vadí mu, že společnost se po každém útoku soustředí na hledání viníka, chce jeho potrestání a eliminaci budoucího nebezpečí. Kritizuje, že "raději hledáme viníky a bojujeme s příčinami."

Místo toho volá po "umění smířit se".

Když věci necháme být a smíříme se s tím, tak nás to prý posune "zpět k lidskosti", píše Špok.

Podle levičáckých úchylů bychom se měli smířit s osudem a čekat v nějakém humanistickém pomatení na porážku, jako ovce.

Závěr

Chtějí nám vnutit pomatenou humanistickou poníženost, odevzdanost, slabost a totální bezbrannost. Chtějí nás otrávit jedem pseudo-humanismu a xenofilního myšlení, abychom se nebránili genocidě evropských národů, která tu regulérně probíhá.

"Nebuďte jako oni", slyšíme pokaždé, když chceme použít sílu proti násilnickým imigrantským gangům a teroristům.

Dobře, my nebudeme jako oni. Budeme mnohem mnohem tvrdší !

Budeme je nenávidět a nebudeme se bát ani brutality. V boji za očištění Evropy od terorismu, špíny a od té humanisticko-levičácké, neomarxistické rakoviny se nebudeme bát použít těch nejradikálnějších prostředků. Je to nezbytné pro naše přežití.