Na seznam článků     Na hlavní stránku  

Anti-rasismus je terorismus. Příklad: JAR

WM [09.10.2011]


    Stále více lidí si uvědomuje, že za anti-rasismem a lidskoprávním humanismem se skrývají nenávistné ideologické, politické a mocenské cíle. Jako například v Jihoafrické republice v 2. polovině minulého století.


Situace v JAR po válce


V Jihoafrické republice (JAR) běloši tvořili menšinu, takže místní neomarxisté mohli ve spolupráci s černošskou většinou své proti-bílé tendence projevit mnohem otevřeněji, než v Evropě (kde bílí lidé zatím tvoří většinu a neomarxisté tedy musí své skutečné záměry sofistikovaněji maskovat a skrývat). Ovšem tím nevyhnutelně odhalili, co se pod jejich anti-rasismem, bojem za práva menšin a hnutím proti segregaci skutečně skrývá.


Po válce, v 60-tých letech, se začal na západě šířit neo-marxismus a radikální antifašismus a začala se formovat hnutí Nové levice, která představovala novou formu internacionálního levičáctví, odlišnou od východní stalinistické levice. To se nevyhnulo ani Jihoafrické republice (JAR), kde tehdy vládla bílá menšina v čele s prezidentem Hendrikem Verwoerd.


Bílé vládě se dařilo vybudovat ekonomicky nejsilnější a nejbohatší africký stát. Společnost zde byla rasově segregovaná - černoši a běloši žili odděleně. Bílým patřila vláda a většina černochů žila v územích s vlastní samosprávou (bantustanech). Z prosperity však těžilo i černošské obyvatelstvo. ( Pozn. V průzkumu před několika lety přes 70% dotazovaných černochů odpovědělo, že za vlády bílých se žilo lépe, než nyní, kdy země upadá do kriminality a stagnace. )


Neomarxističtí levičáci se v JAR zaměřili primárně na problematiku segregace a rozjeli kampaň za rovnoprávnost, proti apartheidu a rasismu.



Nová levice v Jižní Africe:   židé + černoši




Nová levice se organizovala v Komunistické straně Jižní Afriky a ovládla černošské odborářské organizace. Jihoafrická Nová levice byla podporována i financována ze strany některých místních finančních magnátů, jako např. Harry Oppenheimer, nebo Anton Ruppert (oba bankéři židovského původu).


Hlavní postavou jihoafrické Nové levice byl lotyšský žid a dlouholetý lídr místní komunistické strany Yossel Mashel Slovo (alias Joe Slovo). Mezi přední neomarxisty patřili Z. Berman, šéf Industriální Socialistické Ligy v Kapském městě, marxistický spisovatel David Shub, odborářský funkcionář Solly Sachs, Bennie Weinbren který řídil Federaci mimo-evropských odborů, dále marxisté jako Issy Diamond, Abraham Levy, Hymie Levin, Issie Wolfson, Julius Lewin, Louis Joffe, Molly (Zelikowitz) Wolton, Lazar Bach, Rebecca (Notlowitz) Bunting, Fanny Klenerman, Sam Kahn, Eli Weinberg, Leon a Norman Levy, Lionel Forman, Rowley Arenstein a další. Naprostá většina židovského původu.


Židé tehdy tvořili méně než 3% z celkového počtu ne-černošských obyvatel JAR. Ovšem v levičáckých organizacích a hnutích jich bylo přes 50%. Nová levice v JAR tak byla doslova židovsko-černošským hnutím, protože bílých marxistů nežidovského původu zde byl jen malý počet. Neo-marxisté také ovládli odbory, především černošské odbory, a měli tak možnost organizovat a marxisticky radikalizovat snadno ovladatelné černochy.


Od 50-tých let neo-marxisté židovského původu organizovali spřátelené organizace spolupracující s černošskými radikálními organizacemi. Největší ne-černošskou neomarxistickou organizací byl takzvaný "Kongres demokratů". Nejdůležitější černošskou organizací byl Africký Národní Kongres (ANC). Vstup do ANC byl dovolen pouze černým, ale židovští marxisté se přímo podíleli na vedení akcí, které následně realizovali.


Roku 1963 bylo zatčeno téměř celé nejvyšší velení ANC spolu se spřátelenými neomarxisty. Zatčeni byli: Walter Sisulu, Govan Mbeki, Raymond Mhlaba, Andrew Mlangeni, Elias Motsoaledi, Ahmed Kathrada a dále Dennis Goldberg (šéf Kongresu Demokratů), Lionel "Rusty" Bernstein, Bob Hepple, Arthur Goldreich, Harold Wolpe a James "Jimmy" Kantor - bratranec Harolda Wolpe. Mezi těmito lídry se nenacházel ani jeden nežidovský běloch. Všichni byli buď černoši, nebo židé.



Anti-rasistický terorismus




Boj proti rasismu a apartheidu se brzy proměnil v otevřený terorismus. Židé s černochy založili v rámci ANC teroristické ultra-levičácké křídlo s názvem "Umkhonto we Sizwe", který páchal násilné akce nejen proti vládním budovám, ale i proti civilistům. Zakladatelé této teroristické frakce byli Yossel Slovo a Nelson Mandela, pozdější černošský prezident JAR a nositel Nobelovy ceny míru !!!


Hlavním organizátorem teroristických akcí byl radikální marxista a izraelský voják Arthur Goldreich (žid a přítel Nelsona Mandely), který jezdil do Číny, Československa a SSSR objednávat zásilky zbraní a získávat informace pro účely plánování teroristických akcí.


Největší intenzita teroristických útoků přišla v 80-tých letech. 20. května 1983 odpálili ultra-levičáci bombu v zaparkovaném autě na ulici v hlavním městě Pretoria. 19 lidí zemřelo a 200 bylo zraněno. Rozkaz k této akci pocházel přímo od Yossela Slovo a černošského vedení ANC.


Internacionální antirasismus


Od konce 60-tých let jihoafričtí neomarxisté v internacionální spolupráci s lidskoprávními humanisty a antirasisty ze západu systematicky útočili na bílou vládu JAR. Roku 1985 židovští rabíni v JAR oficiálně odsoudili apartheid a bílou vládu. Neomarxističtí politici a intelektuálové židovského původu v JAR, jako např. Helen Suzman, nebo Nadine Gordimer, vedli prostřednictvím nadnárodních médií útočnou anti-rasistickou kampaň proti bílým ve snaze a vyvolat u nich všeobecný pesimismus a "bílou vinu", aby se ve volbách přiklonili na stranu antirasistických "humanistů".


Tento koncentrovaný tlak internacionálních antirasistických levičáků brzy přinesl výsledky. V roce 1989 byl do čela země zvolen neomarxistický kandidát, prezident Frederik De Klerk, který později v podstatě předal vládu země Nelsonu Mandelovi a černochům.


Když se Mandela a černoši z ANC ujali vlády, tak neomarxisté židovského původu dostali řadu vlivných pozic. Například terorista Yossel Slovo získal ministerské křeslo, jeho ex-manželka Helen Dolny (také žid. původu) získala post šéfa Zemské banky (Land Bank). Další antirasisté žid. původu, jako např. Richard Goldstone, Arthur Chaskalson, nebo Albert Sachs, obsadili nejvyšší pozice v soudnictví. Získali kontrolu nad státními financemi i nerostným bohatstvím Jižní Afriky (světové zásoby zlata a diamantů). To byl evidentně hlavní cíl jejich boje proti rasismu a apartheidu.



Závěr



Jak vypadá JAR dnes ? Na prvních příčkách v násilné kriminalitě ve srovnání se světem, všeobecný rozklad, genocida bílých farmářů :


http://www.white-media.info/zastavme_genocidu_bilych.html


Současný evropský anti-rasismus, boj za práva menšin a podobné aktivity jsou imanentní součástí neomarxismu. Svět neomarxismu a (post)moderního levičáctví je světem totálně zvráceným a převráceným. Zlo a nenávist v něm vystupují vždy v masce lásky a porozumění a tedy i levičácký anti-rasismus a "humanismus" není ničím jiným, než chytře zamaskovaným proti-bílým terorismem. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že využívá psychologicky propracovaných metod, manipulativní agitace a svou pravou podstatu maskuje líbivými ideály o toleranci a nenásilí.