5 let od akce Anderse Breivika


Uplynulo 5 let od události, která tehdy zahýbala celým západem. Norský radikál Anders Breivik postřílel téměř 70 mladých socialistů na ostrově Utoya.

Naše redakce nejprve zveřejnila prohlášení, ve kterém jsme norskému nacionalistovi poděkovali, ale nakonec byl radikální článek stažen a nahrazen mírnější variantou. Co nás k tomu vedlo ?

Poté, co světová média zveřejnila identity obětí, vypadalo to, že těch opravdu nebezpečných ultralevičáků a propagátorů neomarxismu tam bylo jen několik. Zdálo se, že většinu obětí tvořili různí pomýlení dobroseři a pravdoláskařky, mladí studenti a studentky, které oslovily utopické vize duhové multi-kulturní společnosti a další pseudohumanistické ideály, kterými se západní socialisté zaštíťují.

To nás přimělo k přehodnocení původní reakce. Ti mladí, obyčejní pravdoláskaři, kteří byli do řad socialistické ( neomarxistické ) mládeže vtaženi pro svou naivitu, přeci nejsou nebezpeční, nezasloužili si smrt a časem by je snad realita vyléčila.

Dnes, po mnoha letech důsledného monitorování neomarxistické a "humanistické" scény, studia jejich ideologie, analyzování jejich způsobu myšlení a dopadů jejich činnosti na společnost, můžeme jednomyslně prohlásit, že stažení původní, radikální verze článku byla obrovská chyba.

Dnes už nikoho z nich nelitujeme a každý z nich dostal, co si zasloužil.

Historická zkušenost

Před 5 lety se neobjevil téměř nikdo, kdo by čin Anderse Breivika přivítal. Dnes by situace byla zcela určitě jiná. Společnost je totiž bohatší o historickou zkušenost.

Poznali jsme, čeho jsou neomarxisté a xenofilní humanisté schopni. Známe následky jejich zhoubné činnosti. Vidíme, co jejich zvrácený humanismus a multi-kulturalismus udělal s Evropou. Dochází nám, že tu probíhá regulérní genocida bílých evropských národů.

A také je nám už jasné, že se na tom podílí stejnou měrou všichni - od charitářů a solidárních dobrovolníků pečujících o uprchlíky, přes ultralevičácké fanatiky a anarchisty, kteří oslavují imigrační invazi z čisté nenávisti ke svému národu, až po vrcholné multi-kulturní politiky.

Různé tváře, stejné zlo

Většina měst v Norsku, Švédsku, západním Německu, Belgii, nebo Nizozemí ještě před 50, nebo 60 lety téměř neznala kriminalitu. Život tam byl naprosto klidný a bezpečný. Dnes je to tam naprosto rozvrácené a zamořené pouliční kriminalitou, barevnými gangy, mešitami a ghetty. Některá města si musí zvykat už i na krev a roztrhaná lidská těla na ulicích a v metru.

Všichni víme, kdo za to nese přímou zodpovědnost.

Zlo na sebe bere mnoho podob. Jednou je to dredaté anarchistické individuum, jindy je to levičácký univerzitní intelektuál, multi-kulturní kněz, nebo studentka z lidskoprávní neziskovky, která stále opakuje nějaké bláboly o toleranci, empatii, soucitu s "uprchlíky" a jezdí jim dobrovolně pomáhat na Balkán, aby jich co nejvíc mohlo pokračovat dál do Evropy.

Tímto polymorfismem se už nesmíme nechat zmást.

Každý z nich aktivně napomáhal tomu, aby se do Evropy dostaly milióny muslimů a negrů. Každý z nich stejnou měrou přispívá ke zkáze bílých evropských národů.

Každý z nich má na rukou krev všech minulých i budoucích obětí teroristických útoků a vražd spáchaných menšinami a uprchlíky / imigranty, kterým tak ochotně pomáhají a které ochraňují.

Každý z nich pomáhal vybudovat a zakonzervovat tento vládnoucí systém plný falešného humanismu a převrácených hodnot.

Každý z nich představuje jednu rakovinnou buňku, která zevnitř napadá svůj vlastní mateřský organismus, přispívá ke zničení vlastního národa a znetvoření země, ve které se narodila.

To si dnes konečně začíná uvědomovat stále širší část společnosti, což se projevuje rostoucím a sílícím odporem proti xenofilům / neomarxistům a všem vítačům. Rakovinou napadený organismus se začíná bránit. Bohužel obranná imunitní reakce je stále mnohem slabší, než by měla být.

Zločin a trest

Co cítíme, když dnes sledujeme vládnoucí euro-elity, naprosto ignorující názory společnosti, jak nám berou naše vlastní země a rozdávají je hordám barevné špíny, která tu na nás útočí, roztahuje se, znásilňuje a terorizuje ?

Jaké pocity máme při pohledu na ulice evropských měst a obcí zamořené černými tlamami, které si sem západní elity přivezly ?

Cítíme to samé, co cítil Anders Breivik, kterému vláda rudozelených neomarxistů po mnoho let dovážela do jeho země statisíce Somálců, Arabů, Pákistánců, rumunských cikánů a podobný odpad.

Je to kombinace smutku, zlosti a spravedlivé nenávisti ke zločincům, kteří způsobili, že bílí lidé přestávají poznávat svou vlastní zemi a necítí se v ní bezpečně.

Dnes se krize ještě více prohloubila. Evropské elity se ukázaly být ještě arogantnější, zvrácenější a proradnější, než se dalo čekat. Ve svých "řešeních" naopak prokazují naprostou zoufalost, impotenci a odtržení od reality. Imigrace přerostla v invazi a vyhlídky do budoucna jsou ještě černější.

Stále více lidí se ptá : Jak to zastavit ? Ale nenachází odpověď.

Breivik tu odpověď znal. Uvědomil si, že zastavit to lze jediným způsobem. Vzít zbraň a bojovat. Zaměřit se na příčiny, na hlavní viníky. Jít až ke kořenům a zasáhnout zlo tam, kde se množí a líhne, odkud čerpá energii pro svůj další růst.

Jedině totální válka

Když vidíme mladou, nadšenou studentskou aktivistku, která organizuje pomoc uprchlíkům, žvaní o soucitnosti, empatii, lidskosti a odsuzuje nenávist a netoleranci, je těžké si udržet zdravý radikalismus. Ale Anders Breivik si uvědomil, že všechny ty humanistické řeči, ta kritika nenávisti, ten boj za lidská práva, to všechno je jen maska, za kterou se skrývá zlo.

Nesmíme být povrchní, nesmíme se dívat na to, jaký člověk je, ale na to, co představuje. Vždy musíme uvážit, jaké jsou důsledky a dopady toho, co dělá a prosazuje na celou společnost. A když jde o neomarxisty a humanisty, dopady jejich činnosti jsou pro národ fatální.

Když se těmto soucitným, humanistickým bojovníkům proti nenávisti, netoleranci a rasismu podaří získat moc, tak během pár desetiletí zdevastují vlastní zemi a způsobí, že se většina bílých lidí bude cítit jako cizinci ve své zemi. Natahají sem statisíce muslimů a negrů, kteří budou znásilňovat, terorizovat a parazitovat. Rozvrátí společnost, zamoří stát, zničí životy obrovskému počtu lidí a rodin.

A.B. odstartoval novou etapu boje. Proti neomarxismu nasadil neomezený a ničím nesvázaný radikalismus, který namířil proti všem rakovinným buňkám bez rozdílu - bez ohledu na jejich věk, pohlaví, vzhled.

V současné době mnoho nacionalistů dochází ke stejnému závěru - neomarxismus už je natolik zakořeněný ve strukturách vládnoucího systému, že totální válka je jediný způsob, jak lze tuto ideologii porazit a odvrátit tak zkázu a zánik evropských národů.

Závěr

Dnes, když se národy Evropy probouzí a začínají si uvědomovat, jakému zlu čelí, tak nám také konečně dochází, že Anders Breivik nebyl žádným nenávistným extrémistou, který z nějakých nepochopitelných důvodů spáchal to, co spáchal.

Jak napsal francouzský spisovatel Richard Millet : "Multikulturalismus, v podobě, v jaké byl importován ze Spojených států, je tím nejhorším pro Evropu... vytváří mozaiku ghett, v nichž (hostitelský) národ přestává existovat".

To, co se stalo před 5 lety, to byla ve své podstatě naprosto přirozená obranná reakce národního organismu v boji o holé přežití. Byl to čin člověka, který už nedokázal dál nečinně přihlížet, jak mu neomarxistická rakovina nenávratně ničí jeho rodnou zemi přímo před očima a obětoval se, aby s tím něco udělal.

Byla to spravedlnost.

Právě v té osobní oběti spočívá význam Anderse Breivika. On toho rána, 22. července 2011, věděl, že je to jeho poslední den. Počítal s možností, že přijde o život. A pokud nezemře, čekají ho desítky let kriminálu. Přesto do toho šel.

Dokázal vystoupit z toho umírněného, defenzivního, na impotentních "demokratických" principech lpícího stáda a rozhodl se řešit problémy radikálně a nacionálně. Vzdal se všeho, svých jistot, svého života na svobodě. Ignoroval všechna rizika, ztráty a problémy, které ho čekají. Myslel jen na svůj národ a obětoval se pro něj, aby potrestal ty, kteří ho chtějí rozvrátit a vyhladit.

Přišel o všechno, přesto získal mnohem víc, než všichni ostatní. Jméno Anders Breivik dnes zná celý svět a bude si ho pamatovat i poté, co z tohoto světa odejde. Těch, co ho odsuzují a nenávidí, bude stále méně. Naopak porostou řady těch, kteří chápou, proč to musel udělat.

Smutné je, že stejně odvážných a radikálních mužů, ochotných obětovat se pro budoucnost svých blízkých a celého národa, nejsou po celé Evropě statisíce, nebo milióny.